Fyzická aktivita při ADHD: Jak pohyb podporuje psychoterapii

Fyzická aktivita při ADHD: Jak pohyb podporuje psychoterapii

Proč se nemůžete zklidnit ani po hodině klidu

Mnoho lidí s poruchou pozornosti s hyperaktivitou, kterou známe pod anglickou zkratkou ADHD a které se říká porucha deficiience pozornosti a hyperaktivita, si pravděpodobně zažilo situaci, kdy jim dospělý řekl, aby seděli. Ať už to byl učitel ve škole nebo rodiče doma. Většina z nás ví, že se to nevyplácí. Mozek s touto diagnózou nepracuje na principu "zapni-vypni" stejné jako ostatní. Potřeba hýbat se je u něj biologická konstanta, ne jen výmysl „neposlušného" dítěte.

Když se podíváme na data z roku 2024 a 2025, vidíme jasnému trend. Fyzická aktivita přestala být jen doplňkovou rekreační činností a stala se součástí vážných terapeutických plánů. Není to proto, že by se vyplatilo zbavit se dítěte norenergie. Je to proto, že pohyb přímo mění chemii v mozku.

Chemie mozku: Co se děje během běžného běhu?

Tady nastává ta zajímavá část, která dává smysl celé terapii. Když mluvíme o léčbě této diagnózy, často zmíníme léky. Stimulanty, které předepisují psychiatři, fungují tak, že zvyšují hladinu specifických látek v mozku. Jmenují se dopamin a norepinefrin. Tyto neurotransmitery řídí naši schopnost soustředit se, motivaci a kontrolu chování.

Zajímavé je, že pravidelné cvičení dosahuje podobného efektu, ale jiným mechanismem. Zatímco tabletky působí okamžitě a jejich účinek závisí na farmakokinetice daného léku, cvičení buduje dlouhodobou úroveň citlivosti receptorů. Představte si to jako trénink svalů. Svalová vlákna sílí námahou, stejně jako mozek sílí pohybem. Výzkum potvrzuje, že intenzivní aerobní zátěž dokáže zvýšit koncentraci těchto látek natolik, že následně po dobu jedné až dvou hodin pacient prokazatelně lépe pracuje s instrukcemi a lépe filtruje rušivé podráždění.

Silueta běžce s grafickým znázorněním propojení mozku a svalů.

Motorické dovednosti: Mýtus nebo skutečnost?

Často se setkáme s tvrzením, že všichni lidé s tímto stavem jsou neobratní nebo koordinaci mají špatnou. Musíme se však podívat na fakta bez stereotypů. Bakalářská práce Ondřeje Martínka z Univerzity Karlovy se pokusila toto přesně ověřit. Vycházeli jsme ze dvou skupin dětí - jedna s diagnózou, druhá bez ní.

Výzkumníci použili dva hlavní nástroje:

Výsledky komparativních testů motoriky
Nástroj Popis metody Výsledek studie
Ladder Agility Test Opravdový test obratnosti (běh přes žebřík) Žádný statisticky významný rozdíl
DCDQ Dotazník Hodnocení rodiči (subjektivní dotaz) Rodiče viděli děti jako méně obratné

Když se to snažíme interpretovat, vychází zajímavý závěr. Objektivní zkoušky ukázaly, že děti s diagnózou nejsou nutně horší v rytmickém běhu než ty bez ní. Avšak rodina, která vidí své dítě v denním životě, vnímá jeho pohyby jako nestabilnější nebo zmatenější. To naznačuje, že problém tkvíc spíše v plánování a diferenciaci pohybů než v samotném výkonu svalové síly. Pro psychoterapii je to klíčové, protože znamená, že trénovat musíme nikoliv jen silu, ale schopnost mozkových funkcí řídit tělo v prostoru.

Jak integrovat pohyb do psychoterapeutického procesu

Pojetí „jdi ven poběhat“ nestačí. Aby byla aktivita terapeutickou, musí být cílená. Kombinace s klasickou medicínskou péčí je ideální strategií. Máme tři hlavní důvody, proč je tento krok nezbytný:

  • Integrace do rutiny: Pohyb nemusí rušit jiné aktivity, jako je školní docházka nebo farmakoterapie. Naopak, pokud je časem dobře nasazen, může snížit potřebu vysokých dávek stimulantů.
  • Prevence zdravotních rizik: Děti s hyperaktivitou mají statisticky vyšší riziko obezity. Kombinace léků (které mohou tlumit chuť k jídlu a pak zase přichází nadměrný příjím jídla) a nedostatečného trávení energie vede ke zhoršení celkového zdraví.
  • Emoční a sociální regulace: Skupinové sportovní aktivity pomáhají naučit se čekat na kolečko, přijmout prohru a spolupracovat. Tyto dovednosti jsou pro práci psychologa zásadnější než samotná fyzická kondice.

Jedním z nástrojů, který se v České republice postupně rozšiřuje, je digitální vyšetření IVA-Plus. Pomáhá diagnostikovat, kde přesně leží deficit pracovní paměti. Pokud zjistíte, že má člověk problém s auditivní pozorností, můžete mu navrhnout cvičení, které zapojuje sluch, například poslech hudby při tanci. Pokud je problém vizuální, zaměřujeme se na činnosti, kde sleduje objekty. To je mnohem účinnější než generické běhání.

Skupina dětí hrajících týmový sport jako část terapeutického cvičení.

Evoluční pohled: Proč je ten impuls tam

Možná vás překvapí, že některé geny spojené s tímto stavem mají evoluční historii, která je starší než moderní civilizace. Česká televize přinesla v roce 2024 zajímavé zjištění. Podle počítačového modelu by v minulosti přežili lidé, kteří byli rychlejší, odvážnější a měli více energie. Tito předkové, často označovaní jako lovci-sběrači, získávali z nových objevů nejvíce výhod.

Protože máme tento kód v DNA, je těžké ho potlačit v moderním světě, kde od nás očekáváme klid ve třídě. Proto by terapeutický přístup měl být změna paradygmatu. Místo boje proti energii ji směrovat. Není to chyba, je to vlastnost. A právě strukturovaná fyzická aktivita umožňuje tuto energii využít konstruktivně.

Konkrétní kroky k lepšímu fungování

A co konkrétně s tím začít? Nemusíte být olympionik. Stačí dodržet několik principů:

  1. Dynamika před statickou prací: Pokud musíte pracovat na úkolu (domácí práce), nejdříve se rozcvičte. Třicet minut rychlé chůze nebo skákání lanem před sednutím k psaní má prokazatelný dopad na kvalitu soustředění.
  2. Využijte biofeedback: Tréninky, kde monitorujete vlastní fyziologické reakce (tep, dýchání), mohou být velmi mocné. Učí vás rozpoznat signál nadšení nebo frustrace, ještě než se projeví v chování.
  3. Sociální aspekt: Zapojení se do týmového sportu (flekbal, lyžařské kurzy) je lepší izolované jízdy na kole, protože vyžaduje komunikaci a dodržování pravidel.

Nepodceňujte ani prevenci oxidačního stresu. Studium antioxidačních látek ukazuje, že strava obohacená polyfenoly (ovocem, zeleninou) spolu s pohybem chrání nervové buňky před poškozením. To je důležité pro dlouhodobé zdraví.

Je pohyb lepší než medikace?

Nejedná se o soutěž o první místo. Cvičení působí podobně jako medikace, ale je to jiný typ intervence. Nejlepší výsledky přináší kombinace obojího podle možností a doporučení lékaře.

Jak dlouho trvá, než ucítím změnu po pohybu?

Některé efekty jsou viditelné hned (zvýšená bdělost), trvají však jen hodinu dvě. Dlouhodobé změny v neuroplasticitě vyžadují pravidelnost alespoň měsíc dvakrát týdně.

Mám zařazovat cvičení do terapie?

Ano, mnoho terapeutů dnes využívá tzv. aktivní techniky. Místo toho, abyste seděli na gauči, můžete chodit nebo používat míčky během konzultace. Pomáhá to vypustit napětí.

Co když mám diagnózu až jako dospělý?

Diagnostika u dospělých se stále zlepšuje. Principy platí stejně. Dospělémo věku pomáhá zejména intenzivní intervalový trénink nebo bojové umění, které kombinují rychlost reakcí a disciplínu.

Existuje nějaký konkrétní test pro mé dítě?

Zkuste se kontaktovat kliniky, kde nabízejí IVA-Plus. Je to moderní metoda, ale zatím dostupná jen na několika místech v ČR. Jinak platí, že pravidelné pozorování chování s rodičem je také cenný zdroj informací.

Čestmír Hořava

Jsem psycholog a publicista se zaměřením na psychoterapii a duševní zdraví. Vedu individuální i skupinové semináře a pravidelně publikuji články a eseje. Mojí ambicí je předávat srozumitelně praxi i vědu. Píšu s respektem k příběhům lidí a s důrazem na etiku.

Související příspěvky

Tyto příspěvky se vám mohou také líbit

Pohyb a duševní zdraví: Jak cvičení pomáhá jako přírodní antidepresivum

Behavioral Parent Training pro ADHD u dětí: Rodičovské strategie, které skutečně fungují

Tělesné signály hladu a sytosti: Jak nácvik interocepce pomáhá v terapii poruch příjmu potravy

© 2026. Všechna práva vyhrazena.