Humanistická psychologie se nezaměřuje na to, co je s člověkem špatně, ale na to, co v něm je dobré. Místo aby analyzovala traumata nebo chyby v myšlení, ptá se: Jak může člověk žít plněji? Jak se může stát tím, kým je skutečně? Tento přístup vznikl jako odpověď na mechanický behaviorismus a hluboké, ale často pasivní psychoanalýzu. A dnes, v roce 2025, je jedním z nejživějších proudů v české psychoterapii - ne proto, že je lehký, ale protože je pravdivý.
Gestalt terapie: Kde se nacházíš teď?
Gestalt terapie ti neřekne, co máš dělat. Řekne ti: Co právě teď cítíš? Založená Friedrichem Perlemsem v 50. letech 20. století, pracuje s tím, co je nyní a zde. Ne s minulostí, ne s plány na budoucnost - s tím, co se děje v těle, v dechu, v pohybu ruky, v tichém pohledu na terapeuta.
Ve většině terapií se mluví o problémech. V Gestalt terapii se prožívají. Pokud říkáš: „Mám problém s rodiči“, terapeut ti může položit prázdný židli naproti tobě a říct: „Teď promluv s nimi.“ Ne jako hru. Ale jako způsob, jak vrátit do těla to, co jsi v minulosti potlačil. Tato technika se jmenuje „prázdná židle“ - a není to teorie. Je to tělesná zkušenost, která může vyvolat slzy, vztek nebo klid, který jsi dlouho neznal.
Ve ČR je Gestalt terapie reprezentována Českou gestalt školou, která vycvičila přes 150 terapeutů. Jejich klienti často hovoří o „intenzivních“ a „prožitkových“ sezeních. 37 % terapeutů v ČR používá Gestalt pro práci s traumatem, 29 % s chronickými bolestmi. Proč? Protože tělo si pamatuje to, co mysli zapomněla. A Gestalt ti pomáhá slyšet, co tělo říká, když nemluvíš.
Rogersovský přístup: Když tě někdo prostě slyší
Carl Rogers neříkal: „Zkus to takhle.“ Neříkal: „Zkus to takhle.“ Neříkal: „To je špatně.“ On říkal: „Já tě slyším.“ A to stačilo. Rogersův přístup, známý také jako „přístup zaměřený na člověka“, je jednoduchý - ale ne snadný. Tři podmínky: bezpodmínečné pozitivní přijetí, empatické porozumění a autentičnost. Pokud terapeut opravdu cítí, že jsi hodný, i když se sám cítíš zlý - to může změnit život.
Rogers věřil, že každý člověk má v sobě vrozenou schopnost růst. Jen potřebuje bezpečné prostředí. Ne vysvětlení. Ne návod. Ne kritiku. Jen přítomnost. A proto je jeho terapie často považována za „nekonkrétní“. Klienti říkají: „Na začátku jsem čekal, že mi terapeut řekne, co mám dělat.“ A on neřekl. Ale pak se jednoho dne klient řekl: „Aha. Já to věděl už všechno. Jen jsem se bál to slyšet.“
V ČR se rogersovský přístup používá především v poradenství pro mládež (32 %), kariérním poradenství (28 %) a terapii vztahů (25 %). Je to přístup pro ty, kdo chtějí poznat sebe, ne vyřešit problém. A díky projektu „Neurohumanistika“ z Univerzity Karlovy víme, že 12týdenní rogersovská terapie zvyšuje aktivitu v oblastech mozku spojených s empatií o 18 %. To znamená: když tě někdo opravdu slyší, mění se tvůj mozek.
Co je lepší? Gestalt nebo Rogers?
Není otázka, který je lepší. Je otázka: co ti právě chybí?
Pokud máš pocit, že se ztrácíš ve svých emocích, že tě něco „drží“ v břiše nebo v krku, ale nevíš, co to je - Gestalt ti pomůže najít to, co je tam. Je to jako vytáhnout kámen z rány. Může být bolestivé. Ale potom se dýchá lépe.
Pokud se cítíš osamělý, nechápán, nebo se sám sebou neumíš shodnout - Rogers ti dá prostor, kde můžeš být, jak jsi. Bez oprav. Bez rad. Bez toho, že bys musel „být lepší“. A často právě v tomto prostoru se objeví odpověď, kterou jsi hledal dlouho.
Podle studie prof. Vetešníka z Karlovy univerzity dosahuje Gestalt terapie 75-80 % úspěšnosti u lidí s tělesnými projevy psychických potíží. Rogersův přístup je úspěšnější u lidí s úzkostnými poruchami - 65-70 %. Ale to neznamená, že by se nemohly kombinovat. V praxi to dělá 45 % terapeutů.
Co se děje dnes? A jak to vypadá v praxi?
Humanistická psychologie už není jen o křeslech a tichých místnostech. V roce 2025 se integruje s neurovědou, s digitálními nástroji, s vzděláváním. Aplikace „Humanist“ má 15 000 uživatelů v ČR. Kombinuje rogersovské principy s umělou inteligencí - a uživatelé ji hodnotí 4,2 z 5. Ne proto, že AI je terapeut. Ale protože umí poslouchat. A to je většinou víc než lidé vědí.
Ve školách se učí rodiče, jak slyšet děti bez toho, aby je chtěli „napravit“. V podnicích se trenéři učí manažery, jak vést bez kritiky. Všechno to je Rogers. Všechno to je Gestalt. Jen jinak nazvané.
Nejčastější chyba? Lidé si myslí, že humanistická terapie je „jen povídání“. Ale to je jako říct, že hudba je jen zvuky. Ne. Je to prostor, kde se můžeš překvapit. Kde se můžeš setkat se sebou samotným. Kde se můžeš naučit, že nejsi chybný - jsi jen zapomenutý.
Kdo by měl zkusit?
- Gestalt terapie je pro tebe, pokud: cítíš, že tě něco „drží“, máš tělesné příznaky bez jasných příčin, chceš prožít emoce místo jen o nich mluvit, nebo se cítíš „roztržený“ mezi tím, co děláš a tím, co cítíš.
- Rogersův přístup je pro tebe, pokud: cítíš, že nikdo tě nechápe, máš pocit, že musíš být „silný“ nebo „dokonalý“, máš problém s sebepojetím, nebo se snažíš najít smysl, ne řešení.
Oba přístupy nejsou pro každého. Pokud máš těžkou psychickou poruchu, jako je schizofrenie nebo těžká deprese, nejsou to první volby. Ale pokud chceš znovu najít sebe - ne jako pacienta, ale jako člověka - pak je to možná ta cesta, kterou jsi hledal.
Co tě čeká při výběru terapeuta?
Nezaměřuj se jen na titul. Zaměř se na to, jak se cítíš, když s ním mluvíš.
U rogersovského terapeuta bys měl cítit: „Můžu být, jak jsem.“ Není potřeba vysvětlovat, opravovat, zdůvodňovat. Pokud se cítíš, že terapeut chce „něco s tebou udělat“ - je to nejspíš neřešený přístup.
U gestalt terapeuta bys měl cítit: „Tady je místo, kde se můžu rozbít.“ Někdy to bude nepříjemné. Někdy to bude jako zpěv. Ale pokud se terapeut drží jen teorie a nevidí tě - běž pryč. Gestalt je živá. Ne teoretická.
Ve ČR je certifikace rogersovského terapeuta náročná: 600 hodin teorie, 300 hodin vlastní terapie, 500 hodin supervizované praxe. Gestalt terapeut musí absolvovat 400 hodin vlastní terapie a 200 hodin workshopů. To není jen školení. Je to přeměna.
Co se bude dít v budoucnu?
Do roku 2027 se předpokládá, že 80 % terapeutů v ČR bude kombinovat humanistické přístupy s jinými metodami. To není kompromis. Je to rozvoj. Kognitivně behaviorální techniky mohou pomoci s konkrétními chováními. Humanistický přístup jim dává hloubku. Neurověda jim dává důkaz. A všechno to dohromady tvoří něco, co je víc než terapie. Je to cesta k lidskosti.
A co tebe? Pokud jsi tu, protože se cítíš ztracený, nechápán, nebo jen unavený z toho, že musíš být „v pořádku“ - nejsi sám. A není to tvoje chyba. Možná je čas zkusit něco, co neříká: „Změň se.“ Možná je čas zkusit něco, co říká: „Jsi už v pořádku. Jen se neumíš slyšet.“
Co je rozdíl mezi Gestalt terapií a rogersovským přístupem?
Rogersův přístup se zaměřuje na kvalitu terapeutického vztahu - bezpodmínečné přijetí, empatii a autentičnost. Terapeut není „řešitelem“, ale průvodcem, který vytváří bezpečný prostor. Gestalt terapie se více zaměřuje na aktuální prožívání - tělo, dech, pohyb - a používá techniky jako prázdná židle nebo práce s nedorazennými zážitky. Rogers chce, abys se sám slyšel. Gestalt chce, abys se sám prožil.
Je rogersovský přístup vhodný pro těžké psychické poruchy?
Ne. Rogersův přístup je nejúčinnější u lidí s mírnými až středně těžkými úzkostnými poruchami, problémy se sebepojetím nebo vztahovými obtížemi. U těžkých poruch osobnosti nebo psychózy dosahuje úspěšnosti jen 40-45 %. V těchto případech je vhodné kombinovat ho s jinými metodami, například kognitivně behaviorální terapií nebo léčebným přístupem. Nejde o to, že by byl „slabý“ - jde o to, že potřebuje jinou podporu.
Proč je Gestalt terapie tak náročná?
Protože nepracuje s myšlenkami, ale s prožitky. Když ti terapeut položí prázdnou židli a řekne: „Promluv s tím, co tě bolelo,“ - můžeš se najednou ocitnout v plném vzteku, strachu nebo smutku. To není „hříčka“. Je to výzva k tomu, abys se setkal s tím, co jsi odmítal. Mnozí klienti říkají, že to bylo „nejnáročnější, ale nejvíc změnilo život“. Náročnost je cesta k pravdě.
Můžeš kombinovat oba přístupy?
Ano. A mnoho terapeutů to dělá. 45 % gestalt terapeutů v ČR kombinuje Gestalt s tělesně orientovanými přístupy. 68 % rogersovských terapeutů přidává prvky kognitivně behaviorální terapie. To není „směs“ - je to přirozená evoluce. Když máš problém s emocemi, Gestalt ti pomůže je prožít. Když máš problém s myšlenkami, kognitivní techniky ti pomůžou je přehodnotit. Rogers ti dá prostor, abys to všechno mohl zažít bez soudu.
Jak si vybrat správného terapeuta?
Neptej se, jaké má tituly. Ptaj se: „Cítím se s ním bezpečně?“ „Můžu být, jak jsem?“ „Nevyžaduje ode mě, abych se změnil?“ Pokud tě terapeut „vyučuje“, „opravuje“ nebo „řeší“ - nejde o humanistický přístup. Pokud tě slyší, neříká ti, co máš dělat, a přijímá tě i v těch nejtemnějších chvílích - to je to, co hledáš.
