Find the right psychoterapeut is not like choosing a new hairdresser. You’re not just looking for someone who knows their job-you’re looking for someone who can hold space for your pain, your fears, your deepest secrets. And that’s not easy. In the Czech Republic, finding a good therapist can feel like searching for a needle in a haystack. There are hundreds of names online, long waiting lists, confusing prices, and no clear guide on what actually matters. But here’s the truth: psychoterapeut isn’t just a title. It’s a relationship. And the right one can change your life.
Kde začít hledat psychoterapeuta?
První otázka, kterou si musíte položit: chcete terapii hrazenou pojišťovnou nebo soukromou? Tyto cesty jsou zcela jiné.
U klinického psychologa hrazeného zdravotní pojišťovnou (např. VZP, ČSOK, OZP) začněte u své pojišťovny. Každá z nich má seznam terapeutů s uzavřenou smlouvou. Ale pozor: čekací doba může být 3-6 měsíců. V Praze i větších městech je to často ještě horší. V menších obcích můžete čekat rok a více. Pokud potřebujete pomoc hned, tohle není vaše cesta.
Soukromí psychologové jsou dostupnější. Můžete se zapsat do týdne, někdy i do pár dní. Ale platíte sami. Ceny se pohybují od 600 do 1 500 Kč za hodinu. V Praze je nabídka obrovská. V Ostravě nebo v malé obci už je jich jen pár. A tady přichází na scénu online terapie.
Online terapie přes videohovor je dnes největší změna v oblasti. Pokud žijete v Moravské Kamenici, Nezvěstice nebo v dálkové vesnici, nemusíte cestovat 80 km. Můžete si vybrat terapeuta z Prahy, Brna nebo Ostravy, a to bez cestování. Platformy jako Terapie.cz sbírají stovky ověřených terapeutů po celé ČR. Můžete si prohlédnout jejich profily, číst recenze, vidět, jaké metody používají a na jaké problémy se specializují.
Na co se ptát při prvním kontaktu?
Nečekáte, že vám terapeut bude všechno vysvětlovat hned v první hodině. Ale první hovor nebo e-mail je vaše příležitost zjistit, zda je ten člověk pro vás.
Neptejte se: „Jste dobrý?“ Otázky musí být konkrétní. Tady je seznam těch, které opravdu vědí:
- Který terapeutický přístup používáte? - Někteří pracují s kognitivně-behaviorální terapií (CBT), jiní s psychodynamickou, gestaltovou, nebo systémovou terapií. Pokud řešíte úzkost, CBT je často efektivní. Pokud se snažíte pochopit kořeny svého trápení, psychodynamický přístup může být lepší. Nechte si vysvětlit, proč právě tenhle způsob.
- Jak dlouho už pracujete s lidmi, kteří mají stejný problém jako já? - Pokud řešíte poruchu příjmu potravy, ale terapeut má zkušenosti jen s rozvodovými konflikty, není to ten správný. Specializace je klíčová.
- Jak řešíte krizové situace? - Co když se vám během týdne zhorší? Máte nějaký plán? Máte k dispozici někoho, kdo může pomoci, když vy nejste? To je důležité. Terapeut by neměl být váš jediný zdroj podpory.
- Jaké jsou vaše hranice? - Necháváte klienty kontaktovat přes WhatsApp? Píšete e-mailem v noci? Přijímáte lidi na kávu mimo pracovní dobu? Tyto hranice jsou důležité. Kvalitní terapeut má jasná pravidla a dodržuje je.
- Co očekáváte od klienta? - Někteří terapeuti říkají: „Přijďte s příběhem.“ Jiní: „Musíte dělat domácí úkoly.“ Někteří chtějí, abyste psali deník. Jiní se drží jen rozhovoru. Zjistěte, co od vás očekávají. Pokud to neodpovídá vašemu stylu, nebude to fungovat.
Co vás má bavit - a co by vás mělo varovat?
Největší chyba, kterou lidé dělají, je, že se snaží „vybrat správného“ podle titulů, diplomů nebo cen. Ale většina studií ukazuje: úspěch terapie závisí na vztahu. Na tom, jestli se vám s tím člověkem dobře hovoří.
Co je dobré?
- Cítíte, že vás slyší - nejen poslouchá, ale skutečně chápě, co říkáte.
- Nejste vystaveni soudění. Nemáte pocit, že vás hodnotí nebo kritizuje.
- Terapeut neříká: „To je lehké.“ Nebo: „To jsem už slyšel.“
- Je schopen nastavit reálné cíle. Neříká: „Za tři měsíce budete šťastný.“ Říká: „Cílem je, abyste za dva měsíce měli lepší spánek a méně panikových útoků.“
- Je otevřený na otázky. Pokud se ptáte, proč dělá něco takhle, neodpovídá: „Protože to tak dělám.“
A co je červená vlajka?
- Terapeut vám slibuje zázrak. „Za pět hodin budete v pořádku.“ To není terapie. To je podvod.
- Neříká, jaké má kvalifikace. Nezmiňuje, kde studoval, jaké certifikace má. Pokud se vyhýbá této otázce - běžte.
- Je nekonzistentní. Někdy je přátelský, někdy chladný. Někdy odpovídá za hodinu, někdy za týden. To není profesionální.
- Překračuje hranice. Nabízí přátelství, dává vám své číslo na WhatsApp, chce vás vidět mimo pracovní čas, mluví o svém životě místo toho, aby se zaměřil na vás.
- Ignoruje vaše hodnoty. Pokud jste věřící a terapeut vás snaží přesvědčit, že náboženství je iluze - to není terapie. To je proselytismus.
Je důležité, kdo je terapeut - věk, pohlaví, původ?
Ano. Je.
Někdo se cítí bezpečnější u ženy. Někdo potřebuje terapeuta, který pochází z jeho kultury. Někdo potřebuje terapeuta, který je z LGBTQ+ komunity, aby se necítil jako „nějaký jiný“. Někdo chce terapeuta staršího, který má zkušenosti s životem. Někdo chce mladšího, který rozumí digitálnímu světu.
Neexistuje „správný“ typ. Existuje ten, který vám „klape“. A to se nedá předpovědět. Někteří terapeuti se specializují na práci s dětmi, rodinami, věřícími, ženami po porodu, nebo lidmi s chronickými nemocemi. Pokud řešíte něco specifického - vyhledejte někoho, kdo to zná.
Na platformách jako Terapie.cz můžete filtrovat podle:
- Specializace (úzkost, deprese, poruchy spánku, vyhoření)
- Pohlaví
- Metoda
- Online nebo osobní
- Jazyk
- Region
Co dělat, když vám to nejde?
Nejste jediný, kdo to prožívá. Více než polovina lidí vyzkouší několik terapeutů, než najde toho správného. To není selhání. To je normální.
Pokud po první hodině cítíte:
- Nejste v bezpečí
- Nejste respektováni
- Nejste slyšeni
- Cítíte se jako „problém“ nebo „případ“
…pak je to nejlepší signál, že byste měli hledat dál. Neříkejte si: „Možná jsem já špatný.“ Neříkejte si: „Musím to vydržet.“
Terapie není o tom, aby vás někdo „napravil“. Je o tom, aby vás někdo pochopil. A když to nejde - hledejte jiného. To není zklamání. To je sebeobrana.
Co vás čeká po první hodině?
Nečekáte, že vás terapeut „vylečí“ za pár týdnů. Terapie není lék. Je to proces. Často je to těžké. Můžete plakat. Můžete se zlobit. Můžete chtít přestat. To je normální.
První hodina je jen představení. Druhá je hlubší. Třetí už můžete začít pracovat na konkrétních věcech. Některé metody, jako CBT, mají strukturu - domácí úkoly, záznamy, cvičení. Jiné - jako psychodynamická terapie - jsou o tom, jak se vám otevírají příběhy z minulosti.
Na konci každého měsíce se zeptejte: „Co se změnilo?“ Neříkejte: „Je to lepší?“ Říkejte: „Co jsem zjistil o sobě? Co jsem se naučil?“
Terapie není o tom, aby vás někdo „vyřešil“. Je o tom, aby vás někdo doprovodil, když se sám snažíte najít cestu.
Co dělat, když nemáte peníze?
Nejste sami. V Česku existují neziskové organizace, které poskytují levnou nebo zdarma terapii.
Na internetu vyhledejte:
- Centrum pro podporu rodin (pro rodinné konflikty)
- Podpora lidí s alkoholismem
- Centra pro oběti domácího násilí
- Organizace pro mladé lidi s úzkostí
Některé univerzity (např. UK, Masarykova univerzita) mají terapeutické kliniky, kde pracují studenti pod dohledem zkušených terapeutů. Ceny jsou nízké - často 200-400 Kč za hodinu.
Online terapie je také často levnější než osobní. Některé platformy nabízejí slevy pro studenty nebo osoby s nízkým příjmem.
Neříkejte: „Nemám peníze, tak nebudu.“ Říkejte: „Jak najdu způsob, jak dostat pomoc?“
Co se změnilo v posledních letech?
Před deseti lety bylo hledání terapeuta jako hledání v temnotě. Teď máte nástroje. Online platformy. Zvýšené povědomí. Méně stigmatu. Více lidí mluví o duševním zdraví. Více lidí hledá pomoc.
Online terapie je dnes největší změna. Můžete mít terapii z kuchyně, z postele, z auta. Můžete vybrat terapeuta, který vás pochopí - ne ten, který je nejbližší.
Je to lepší. Ale ne dokonalé. Ještě stále chybí terapeuti v venkovských oblastech. Ještě stále se někteří odborníci nezdržují etických hranic. A ještě stále lidé čekají roky na pojišťovnou terapii.
Ale změna je na cestě. A vy jste její součástí.
Co je důležité pamatovat?
Nejde o to, jestli je terapeut „nejlepší“. Jde o to, jestli je pro vás ten správný.
Nejde o tituly. Jde o to, jestli se s ním můžete otevřít.
Nejde o to, jestli vás „vylečí“. Jde o to, jestli vás „pochopí“.
Nejde o to, jestli je terapeut „dostupný“. Jde o to, jestli je bezpečný.
Nejste „nemocný“. Jste člověk, který potřebuje pomoc. A to je úplně normální.
