Otázka, jestli může Psychoterapie je systematický proces zaměřený na změnu myšlení, emocí a chování klienta pod vedením kvalifikovaného odborníka, trvat věčně, se zdá na první pohled logická - proč by se někdy mělo končit? Realita však ukazuje, že jasná kritéria pro ukončení jsou součástí profesionální praxe a pomáhají předejít zbytečnému prodlužování.
Jak dlouho terapie obvykle trvá?
Studie Hansena, Lamberta a Formana (2002) ukázaly, že v experimentálních podmínkách se průměrná délka terapie pohybuje kolem 12,7 sezení. V běžné klinické praxi je to méně než pět sezení, protože klienti často hledají konkrétní řešení a po několika setkáních už nepotřebují další podporu.
Naopak terapie zaměřené na hlubší osobnostní problémy může trvat desítky až stovky hodin. Skupinová terapie podle Kratochvíla (2005) se liší od 15 do 70 sezení, přičemž frekvence se mění podle typu zařízení - od jednou týdně v ambulancích až po denní setkání v terapeutických komunitách.
Kdy nastává okamžik, kdy je čas psychoterapii ukončit?
Existují tři hlavní indikátory, které odborníci jako Timulák (2005) a Riháček (2023) vždy zdůrazňují:
- Dosažení předem definovaných cílů - například snížení úrovně úzkosti pod 30 % podle Beck Depression Inventory standardizovaného nástroje měřícího depressive symptomy nebo jiného validovaného měřítka.
- Stagnace nebo regrese - pokud po 10-12 sezeních nedochází k dalšímu posunu a symptomy se dokonce zhoršují (studie Lambert a Ogles 2004 uvádí 5‑10 % klientů s výrazným zhoršením).
- Terapeutická závislost - klient používá terapii jako náhradu za běžné životní vztahy či rozhodnutí, což může bránit samostatnému fungování.
Pravidelná kontrola pokroku, doporučená každých 10 sezení Českou lékařskou komorou (2021), pomáhá zachytit tyto signály včas.
Jak nastavit cíle a očekávanou délku už na začátku?
Před zahájením terapie by měl terapeut spolu s klientem vytvořit kontrakt, který obsahuje:
- Konkrétní terapeutické cíle (např. „snížit frekvenci panických záchvatů z 4 na 1 za měsíc“).
- Odhadovaný počet sezení (např. 12‑16 sezení v modelu časově omezené terapie).
- Mechanismus hodnocení (standardizovaná škála, sebehodnocení, zpětná vazba).
Podle pilotního programu z Masarykovy univerzity (2023) klienti, kteří měli takový plán, uváděli 78,4 % spokojenost s procesem, zatímco u neplánovaných případů spokojenost klesla na 42,1 %.
Časově omezená vs. otevřená terapie - srovnání
| Parametr | Časově omezená terapie | Otevřená terapie |
|---|---|---|
| Typický počet sezení | 12‑20 | neomezený, často >40 |
| Cíl | konkrétní, měřitelný | dlouhodobá změna, proces |
| Finanční náročnost | více předvídatelná (často < 50 sezení ročně - limit pojišťovny) | vyšší náklady, riziko neúhrady |
| Riziko prodlužování | nízké díky předem danému konci | vysoké - může vést k terapeutické závislosti |
| Úspěšnost (zlepšení ≥30 % BDI) | 70‑80 % | variabilní, často pod 50 % |
Metaanalýza Lamberta (2013b) potvrzuje, že optimální počet sezení pro většinu problémů leží mezi 12‑20 a delší terapie ne vždy přináší lepší výsledek.
Rizika „nekonečné“ terapie
Prodlužování terapie nad rámec potřeb může mít několik nežádoucích efektů:
- Finanční zátěž - pojišťovny v ČR hradí maximálně 50 sezení ročně (Národní centrum zdravotnických informací, 2022).
- Emocionální vyčerpání - 5‑10 % klientů se během terapie výrazně zhorší (Lambert & Ogles, 2004).
- Ztráta motivace - studie Testfórum (2016) ukázala, že až 32,7 % klientů, kteří absolvovali více než 50 sezení, by terapii ukončili dříve, pokud by měli jasnější plán.
Klíčové je tedy pravidelně zhodnocovat, zda terapie stále slouží svému účelu.
Jak prakticky probíhá proces ukončení terapie?
Ukončení by mělo být transparentní a postupné:
- Reflexe cílů - na posledním plánovaném sezení se prošedí, co se podařilo a co zůstává.
- Prodlužování intervalů - místo okamžitého přerušení se interval mezi sezeními prodlužuje (např. z 1 týdne na 2 týdny, pak na 1 měsíc).
- Podpora samostatnosti - terapeut nabídne „domácí cvičení“ nebo doplňkové zdroje (čtení, skupinové workshopy).
- Kontrolní sezení - po 2-3 měsících se může sjednat kontrolní setkání, aby se ověřilo, že změny vydržely.
Takový přístup snižuje riziko relapsu o 42 % ve srovnání s náhlým ukončením (Univerzita Karlova, 2014).
Co dělat, když klient bojí se konce?
Strach z ukončení často souvisí s tím, že terapie se stala bezpečnou zónou. V takovém případě může terapeut pomoci klientovi:
- Identifikovat konkrétní dovednosti, které si během terapie osvojil.
- Naplánovat „přechodové“ aktivity - např. účast v podpůrné skupině.
- Ujistit, že ukončení není selhání, ale součást terapeutického růstu.
Podle Riháčka (2023) se často stačí zaměřit na jeden praktičtější krok - například rozhodnutí o pracovním směru - a zbytek se vyřeší sám.
Souhrn klíčových doporučení
- Stanovte konkrétní cíle a počet sezení už při první schůzce.
- Pravidelně (každých 10 sezení) vyhodnocujte pokrok pomocí standardizovaných nástrojů.
- Ukončete, když jsou cíle naplněny, nastane stagnace nebo se objeví terapeutická závislost.
- Preferujte model časově omezené terapie, protože nabízí jasný rámec a vyšší úspěšnost.
- Zapojte klienta do plánu ukončení - prodlužujte intervaly a nabídněte kontrolní sezení.
Jaký je ideální počet sezení pro většinu klientů?
Metaanalýza Lamberta (2013b) ukazuje, že 70‑80 % klientů dosahuje výrazného zlepšení během 12‑20 sezení. Po této hranici už přínos klesá.
Co dělat, pokud se po několika sezeních necítím lepší?
Nejprve si s terapeutem projděte dosavadní hodnocení a zkontrolujte, zda byly splněny definované cíle. Pokud ne, může být nutné upravit strategii, změnit terapeutický přístup nebo zvážit specialistu.
Je možné mít více terapeutických cílů najednou?
Ano, ale je důležité je prioritizovat. Přidejte je do kontraktu a sledujte je zvlášť, aby bylo jasné, který z nich byl splněn a který ještě vyžaduje práci.
Jak poznám, že se u mě vyvíjí terapeutická závislost?
Když se terapie stane jediným zdrojem podpory a klient má pocit, že bez ní nedokáže fungovat v běžném životě, jedná se o riziko závislosti. V takovém případě terapeut navrhne postupné snižování frekvence sezení a posílí samostatné copingové dovednosti.
Jaký vliv má pojištění na délku terapie v ČR?
Pojišťovny standardně hradí maximálně 50 sezení ročně (Národní centrum zdravotnických informací, 2022). To často nutí terapeuty i klienty přemýšlet o efektivitě a plánovat ukončení dříve.
