Může psychoterapie ublížit? Rizika, vedlejší účinky a jak se před nimi chránit

Často slyšíme, že psychoterapie je bezpečný a vždy prospěšný proces pro zlepšení duševního zdraví. Realita je však složitější. Stejně jako u léků existují i zde rizika. Terapie může v některých případech stav klienta zhoršit, vyvolat novou úzkost nebo vytvořit nezdravou závislost na terapeutovi. Je důležité tyto skutečnosti nebagatelizovat.

Pojetí psychoterapie jako absolutně bezpečného „zázračného prášku“ je mylné. V odborné literatuře se hovoří o negativních účincích psychoterapie, což zahrnuje jak dočasné nepohodlí během procesu, tak vážnější trvalé škody. Pokud máte pocit, že vám terapie pomáhá méně, než by měla, nebo dokonce vás drží v pasti, nejste sami. Přibližně 5 až 10 procent klientů hlásí výrazné zhoršení svého stavu během prvních fází léčby. Pro většinu z nich to znamená přechodnou fázi, ale pro některé je to signál k okamžité změně strategie.

Když terapie nefunguje: Typy negativních účinků

Negativní dopady terapie nejsou jen o tom, že „se nic neděje“. Existují konkrétní mechanismy, kterými může být proces škodlivý. Prvním a nejčastějším je dočasný emoční stres. Při práci s traumatem nebo hlubokými emocemi je běžné, že se klient cítí hůře, než když začal. Terapeut by měl tento stav předvídat a klientovi ho připravit. Pokud se však toto zhoršení protáhne bez viditelného zlepšení nebo podpory, stává se rizikovým.

Druhým vážným problémem je terapeutická závislost (nebo transference). Některé osobnosti, zejména ty se závislým stylem nebo omezenou sociální oporou, mohou terapeuta vnímat jako jediný zdroj stability. Místo toho, aby se naučili soběstačnost, se stanou odkázanými na pravidelné schůzky a souhlas terapeuta. To vede k prodlužování terapie roky bez jasného cíle a brání klientovi v reálném životě.

Třetím typem rizika je nesprávná indikace. Ne každá metoda funguje pro každý problém. Například při těžké klinické depresi je primární léčbou často farmakoterapie nebo elektrokonvulzivní léčba. Pouhá psychoterapie v tomto akutním stavu může být nedostatečná nebo dokonce kontraproduktivní, pokud nenahradí nutnou biologickou stabilizaci. Ignorování somatických příčin psychických potíží je dalším častým selháním, kdy terapeut přehlédne fyzické onemocnění, které se maskuje jako deprese nebo úzkost.

Rizikové faktory: Kdo je ohrožen?

Není to jen o tom, zda je terapeut dobrý. Riziko vzniku negativních účinků závisí na kombinaci faktorů ze strany klienta, terapeuta i okolností. Výzkumy, včetně studií citovaných v časopise *Psychoterapie* (2018), ukazují několik klíčových prediktorů:

• Věk klienta: Zde jsou výsledky rozporuplné. Někteří badatelé (Saxon et al., 2016) uvádějí vyšší riziko u starších klientů, jiní (Crawford et al., 2016) naopak pozorují problémy spíše u mladších skupin. Obecně platí, že rigidnější myšlení či zdravotní omezení mohou komplikovat flexibilitu potřebnou pro změnu.
• Osobnostní dispozice: Klienti s narcistními rysy, hraniční poruchou osobnosti nebo extrémní úzkostí mohou intenzivněji reagovat na techniky, které narušují jejich obranné mechanismy.
• Kompetence terapeuta: Nezkušený terapeut, který slepě důvěřuje jednomu směru (např. pouze psychodynamickému nebo pouze behaviorálnímu), aniž by znal důkazy o jeho efektivitě pro daný problém, činí největší chybu. Etický problém nastává tehdy, když terapeut ignoruje signály klienta ve prospěch své teorie.
• Externí tlaky: Financování terapie může být zdrojem stresu. Pokud klient musí volit mezi jídlem a sezením, nebo pokud je terapie hrazena pojišťovnou s krátkým limitem, může dojít k předčasnému ukončení v nejcitlivější fázi, což zanechává otevřené rány.

Jak poznat, že vám terapie škodí?

Rozpoznat problém není vždy jednoduché, protože bolest je součástí růstu. Ale existují červené vlajky, které by měly upozornit každého racionálního člověka. Sledujte následující příznaky po dobu alespoň 4-6 týdnů od zahájení nebo změny tématu:

1. Chronickejší úzkost nebo deprese: Vaše symptomy se nestabilizují, ale prohlubují se. Cítíte se beznadějněji než před první návštěvou.
2. Ztráta autonomie: Začínáte se bát dělat cokoli bez svolení terapeuta. Každé rozhodnutí konzultujete a bojíte se reakce.
3. Terapeut ignoruje vaše pocity: Pokud říkáte, že vám určitá technika ubližuje, a terapeut tvrdí, že si to jen vymýšlíte nebo že musíte „prohnát odpor“, jedná se o vážné varovné znamení.
4. Fyzické projevy: Po sezeních máte bolesti hlavy, nespavost nebo zažívací potíže, které přímo korelují s obsahem terapie.
5. Sociale izolace: Místo toho, abyste se začali více zapojovat do života, se stahujete do sebe a vaším jediným sociálním kontaktem se stává terapeut.

Monitoring a prevence: Co můžete dělat?

Největší ochranou proti negativním účinkům je aktivní účast klienta na svém vlastním procesu. Nečekejte, že terapeut bude automaticky vědět, že vám něco vadí. Komunikace je klíčová. Před zahájením terapie si nechte vysvětlit možné rizika. Etický terapeut by měl informovat o tom, že práce může být náročná a že existuje malá šance na zhoršení stavu.

Používejte nástroje pro samo-monitoring. Jednoduchým způsobem je vést si deník nálad před a po každém sezení. Pokud graf vašeho pohody dlouhodobě klesá, máte objektivní data pro diskusi s terapeutem. Odborníci doporučují využívat standardizované škály, jako je Outcome Rating Scale (ORS), která umožňuje detekovat zhoršení již v prvních 12 sezeních. I když nemáte přístup k profesionálním testům, subjektivní hodnocení od 1 do 10 stačí.

V České republice situace kolem monitoringu rizik zatím zaostává za západními zeměmi. Zatímco ve Velké Británii existuje Národní audit psychologických terapií, u nás chybí centralizovaný systém hlášení vedlejších účinků. Podle analýzy České lékařské komory z roku 2022 systematicky monitoruje stav klienta pouze 15 % terapeutů. Proto je na vás, abyste byli vlastní kontrolní mechanismus. Nebojte se ptát: „Jak víte, že mi tato metoda pomůže?“ nebo „Co budeme dělat, pokud se budu cítit hůře?“

Kdy a jak ukončit terapii?

Rozhodnutí ukončit terapii není selhání. Naopak, může být nejzdravějším krokem. Pokud jste identifikovali červené vlajky a diskuse s terapeutem nepřinesla změnu, máte plné právo odejít. Postupujte následovně:

• Neodecházejte náhle bez komunikace: Pokud je to možné, napište nebo zavolejte a sdělte, že chcete ukončit spolupráci kvůli nevhodnému přístupu. Ušetříte si tím budoucí konflikty.
• Hledejte alternativu: Než zcela přestanete s péčí, zkuste najít jiného specialistu. Ideálně někoho s jiným zaměřením (např. pokud byl předchozí psychodynamický, zvažte kognitivně-behaviorální přístup).
• Dokumentujte si průběh: Zachovejte si zápisky, e-maily nebo faktury. V případě vážných etických pochybení můžete podat stížnost České psychologické společnosti nebo České lékařské komoře, v závislosti na titulu terapeuta.

Pamatujte, princip Primum non nocere (nejprve neškodit) platí i v psychologii. Terapie má sloužit vám, ne tomu, aby potvrzovala ego terapeuta nebo jeho teoretické preference. Pokud cítíte, že vám ubližuje, důvěřujte svému instinktu. Svůj hlas máte právo používat i v terapeutickém křesle.