Můžu si terapeuta nahrávat? Pravidla a etika záznamu psychoterapie v České republice

Nahrávání psychoterapie je otázka, kterou si mnoho klientů klade - ale odpověď není jednoduchá. Nejde jen o technickou možnost, ale o hluboké etické, právní i emocionální dimenze, které mohou ovlivnit samotný průběh léčby. V České republice neexistuje jednotný zákon, který by přesně říkal, kdo, kdy a proč může nahrávat terapeutické sezení. Ale existují jasné pravidla, která většina kvalifikovaných terapeutů dodržuje - a která byste měli znát, pokud uvažujete o nahrávání.

Co říká etický kodex?

Etický kodex České asociace pro psychoterapii (ČAP) je pro terapeuty závazný. A podle něj je informovaný souhlas klienta nejvyšším principem. Terapeut nesmí nahrávat sezení bez toho, aby vás o tom předem přesně informoval - jakým zařízením, proč, kdo bude mít přístup k nahrávce a jak dlouho bude uložena. Pokud řeknete „ne“, nahrávání se nepořídí. Žádný terapeut nemůže vás tlačit k souhlasu, ani vás nechat cítit, že to ovlivní kvalitu vaší terapie.

Proč se to vůbec dělá? Většina nahrávek slouží terapeutovi k supervizi - tedy k odbornému konzultování své práce s kolegou. To je důležité pro kvalitu léčby. Ale ani v tomto případě se nahrávka neukládá na cloud, neposílá se e-mailem a nepoužívá se pro trénink nováčků bez vašeho explicitního souhlasu. Nahrávky jsou uloženy v zabezpečeném prostředí, často na fyzickém zařízení v terapeutické místnosti, a mizí po splnění účelu - obvykle do 6-12 měsíců.

Můžete si nahrávat vy?

Tady je místo, kde se zákony stávají nejjasnějšími. V ČR není zákaz, aby klient nahrával sezení vlastním telefonem. Ale to neznamená, že je to vhodné - ani eticky, ani prakticky. Pokud nahráváte bez vědomí terapeuta, porušujete důvěru, která je základem každé terapie. Terapeut se může cítit ohrožen, omezen, nebo bude mít strach, že vám něco řekne, co by jinak neřekl. A to může způsobit, že terapie přestane fungovat.

Pokud chcete nahrávat pro sebe - třeba proto, že si chcete připomenout, co jste řekli, nebo abyste si přehrávali klíčové momenty - je nejlepší o tom otevřeně promluvit. Někteří terapeuti se k tomu přistoupí, pokud to máte jasný důvod. Někteří vám nabídnou přehled záznamu - ne nahrávku, ale písemný shrnutí - které vám pomůže lépe pochopit průběh sezení. To je často bezpečnější a efektivnější než audio.

Co říká GDPR?

Podle GDPR jste vlastníkem svých osobních údajů - a to zahrnuje i hlas. Pokud nahráváte sezení, vytváříte osobní údaj. To znamená, že máte právo ho požadovat, smazat nebo omezit jeho zpracování. Ale pokud terapeut nahrává, je on odpovědný za jeho bezpečnost. Pokud se rozhodnete nahrávat vy, pak jste vy ten, kdo má odpovědnost za to, jak nahrávku uchováváte, kdo ji vidí a jak ji používáte. Pokud ji pošlete partnerovi, přítelkyni nebo na YouTube - můžete se stát porušovatelem GDPR, i když jste klient.

Terapeut má povinnost zabezpečit nahrávky, které pořídil. To znamená šifrování, přístup jen pro autorizované osoby, a zničení po uplynutí lhůty. Pokud se nahrávka dostane do rukou třetí strany - například kvůli úniku - může to vést k trestnímu stíhání terapeuta. Proto většina odborníků radí: nezaznamenávejte vůbec.

Technologie a její rizika

Na trhu se objevují aplikace jako DeePsy, které analyzují hlasové nahrávky a poskytují terapeutům zpětnou vazbu - například, kolik času strávil terapeut mlčením, jak často přerušoval klienta, nebo jak se měnila hlasitost během sezení. Tyto nástroje mohou pomoci terapeutovi být lepší. Ale všechny tyto systémy mají jednu společnou vlastnost: potřebují váš souhlas. A ani jeden z nich nezpracovává nahrávky bez vašeho vědomí.

Technologie je ale neúplná. Přepis hlasu v terapeutickém rozhovoru má úspěšnost jen kolem 80 %. Výslovnost, šum, pauzy, emoce - všechno to ztěžuje přepis. A co je důležitější: počítač nemůže pochopit, proč jste se rozplakali. Ani neví, co znamená ticho, které následuje po větě „Nechci být sám“. To je právě to, co dělá psychoterapii lidskou - a to nejde automatizovat.

Co když jste dítě nebo mladistvý?

Pokud jste mladší než 18 let, rodiče mají právo na přístup k vaší zdravotní dokumentaci - ale i zde platí výjimka. Pokud terapeut považuje vaše bezpečí za ohrožené - například pokud hovoříte o sebevraždě nebo násilí - musí nahlásit situaci. V jiných případech však rodiče nemají automatické právo vědět, co říkáte. A ani oni nemají právo nahrávat vaše sezení bez vašeho souhlasu. Pokud jste dítě, které potřebuje terapii, máte právo na soukromí - i když jste ještě neplnoletý.

Co se stane, když se pravidla poruší?

Pokud terapeut nahrává bez vašeho souhlasu, můžete podat stížnost na Českou asociaci pro psychoterapii. Etický panel prověří případ. Pokud se potvrdí porušení, může dojít k vyloučení terapeuta ze spolku - což znamená, že už nemůže pracovat jako kvalifikovaný psychoterapeut. V některých případech může jít i o trestní odpovědnost - pokud se nahrávka dostane do veřejného prostoru.

Pokud jste vy nahrávali bez vědomí terapeuta a pak nahrávku zveřejnili - například na sociálních sítích - můžete být stíháni za porušení důvěrnosti, porušení GDPR nebo dokonce za trestný čin porušení soukromí. I když jste klient, nejste „vlastník“ všeho, co se v terapii řekne. Některé věci jsou věnovány jen jednomu účelu - vaší léčbě.

Co dělat, když si nejste jistý?

Když se rozhodujete, jestli nahrávat, nechte se vést třemi otázkami:

1. Proč chci nahrávat? - Je to pro mě, nebo pro někoho jiného? Pro připomenutí, nebo pro „důkaz“?
2. Co by se stalo, kdyby nahrávka byla zveřejněna? - Mohla by to být škoda pro mě nebo pro terapeuta?
3. Je to pro mě nezbytné? - Může mi pomoci písemný shrnutí, které mi terapeut připraví? Je to bezpečnější a méně rizikové.

Nejčastější důvod, proč lidé chtějí nahrávat, je strach, že si nezapamatují, co se řeklo. Ale terapeut je povinen vám po každém sezení dát shrnutí - neformálně, ale jasně. Pokud ho nezískáte, řekněte to. Dobrý terapeut vám ho požádá. Pokud ne, může to být varovný signál.

Je nahrávání vůbec potřeba?

Představte si, že sezení je jako pohled do zrcadla. Zrcadlo vám ukazuje, jak vypadáte - ale neříká vám, co znamená. Terapeut je ten, kdo vám pomáhá rozumět, co vidíte. Pokud si přehráváte nahrávku, můžete se zacyklit v detailech - „Co jsem řekl?“, „Co mi odpověděl?“, „Měl bych to říct jinak?“ - a ztratíte ten hlavní cíl: pochopit sebe.

Nejlepší terapie nejsou ty, které máte nahrávané. Jsou ty, které vás naučí mluvit sám se sebou - bez techniky, bez nahrávání, bez přítele, který vás poslouchá. A to je právě to, co se děje v tichém pokoji, kde se nezaznamenává nic - jen se děje.