Otázky, které byste měli položit svému terapeutovi při prvním setkání

První setkání s terapeutem není test. Není to pohovor, kde vás někdo hodnotí. Je to příležitost - možná jediná, kdy máte plnou kontrolu. Můžete se zeptat cokoli. Můžete se ptát i na ty věci, které vás děsí. A můžete i odejít, pokud se vám nebude líbit. Nikdo vás nevynucuje. Nikdo vás nezavazuje. To je důležité si pamatovat.

Co vás vlastně přivedlo k terapeutovi?

Než se zeptáte na certifikáty nebo tarify, začněte u sebe. Co vás vlastně přivedlo? Je to únavnost, která vás nechává ležet v posteli celé dny? Je to úzkost, která vás při každém e-mailu připraví o spánek? Je to ztráta smyslu, že všechno vypadá stejně a nic nevypadá důležitě? Nebo je to něco, co nemůžete ani pojmenovat - jen cítíte, že něco není v pořádku?

Tyto věci nejsou „příliš malé“ nebo „příliš velké“. Neexistuje žádný prah, kdy byste měli „až“ jít k terapeutovi. Pokud vás něco trápí, je to důvod. A při prvním setkání to můžete říct hned. Nečekat, až „budete připraveni“. Nečekat, až „se to zlepší“. Terapeut nechce vaše životní příběhy v perfektní verzi. Chce vaši pravdu.

Jaké máte vzdělání a certifikace?

Od roku 2022 platí v Česku zákon, který říká: kdo se chce jmenovat „certifikovaný psychoterapeut“, musí mít magisterský titul v psychologii nebo medicíně, musí absolvovat minimálně pět let praxe a musí být registrován v České psychologické komoře. To není jen formálnost. Je to záruka, že ten, kdo vás poslouchá, má minimální základ, který by měl zabránit škodě.

Požádejte terapeuta, aby vám řekl, zda je registrován. Můžete to udělat hned na začátku: „Můžete mi ukázat, že jste registrován v České psychologické komoře?“ Nebo se prostě zeptejte: „Jaký máte titul a kde jste se vzdělával?“

Nejde o to, jestli má titul z Prahy nebo z Ostravy. Jde o to, jestli má titul vůbec. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR z prosince 2023 je asi 8 % lidí, kteří se představují jako terapeuti, bez příslušné kvalifikace. Nechcete být jejich klientem.

Jakou metodu používáte a jaký je váš přístup?

Někteří terapeuti vás budou vyslýchat a pozorovat. Jiní vám budou dávat úkoly. Někteří budou mluvit hodně, jiní budou mlčet. Někteří vás budou konfrontovat, jiní budou jen podporovat. Všechny tyto přístupy mají svou logiku. Ale žádný z nich není „správný“ pro vás - pokud vám nevyhovuje.

Zeptejte se: „Jak popisujete svůj terapeutický styl?“ Nebo: „Budete mi dávat úkoly, jako třeba psát deník nebo sledovat emoce?“ Nebo: „Když se něco stane, budete mě vytahovat z komfortní zóny, nebo budete jen poslouchat?“

Neexistuje „nejlepší“ metoda. Existuje ta, která vám funguje. Někdo potřebuje strukturu, někdo potřebuje prostor. Někdo potřebuje, aby terapeut byl jako přítel, někdo potřebuje, aby byl jako učitel. Pokud se vám terapeut zdá příliš „chladný“, nebo příliš „přátelský“, je to důležité. Není to chyba. Je to informace.

Co se stane, když se termín musí zrušit?

To není otázka o penězích. To je otázka o respektu. Pokud terapeut má pravidlo „zrušení do 24 hodin“, a vy se zrazíte kvůli nemoci, co se stane? Bude vás soudit? Bude vás vytahovat do odpovědnosti? Nebo bude prostě říct: „To je v pořádku, zavolejte, když budete připravení?“

Podobně: jak dlouhé jsou sezení? 50 minut? 75 minut? Kolikrát za týden? Jednou za dva týdny? A jaký je náklad na jedno sezení? Je to 800 Kč? 1 500 Kč? Je možné platit v hotovosti? Je možné platit přes bankovní převod? Je nějaká sleva pro studenty?

Nejde o to, že chcete ušetřit. Jde o to, že chcete vědět, co vás čeká. Terapie není dobrovolná dobrodružství. Je to dlouhodobý proces. A pokud vás to v nějakém okamžiku překvapí - třeba že musíte platit za zrušené sezení, i když jste měli záchvat paniky - může to zničit důvěru.

Co se stane, když vám to nebude vyhovovat?

Tady je jedna otázka, kterou většina lidí nechce položit. Ale měli by. Zeptejte se: „Co když zjistím, že vám nevyhovuji, nebo vy mi? Co se stane, když se rozhodnu skončit?“

Skvělý terapeut vám neřekne: „Ale proč? Jste výborný klient!“

Skvělý terapeut vám řekne: „To je v pořádku. Můžeme to probrat. Nebo můžeme vás předat někomu jinému, kdo by vám mohl lépe vyhovět.“

Podle výzkumů je 70 % úspěchu terapie závislé na vztahu mezi klientem a terapeutem. Ne na metodě. Ne na titulech. Ne na ceně. Na vztahu. A vztah se nevytváří jen tak. Někdy se prostě nevytvoří. A to je v pořádku. Nejste „neúspěšný klient“. Jste člověk, který potřebuje jiného terapeuta. A to je normální.

Co vás během sezení cítíte?

Když jste v terapeutově kanceláři, pozorujte si sebe. Ne jen to, co říká on. Ale co cítíte vy.

Cítíte se bezpečně? Nebo se snažíte neříct všechno, protože se bojíte, že vás posoudí?

Cítíte, že vás poslouchá? Nebo se vám zdá, že čeká na to, až přestanete mluvit, aby mohl říct svou větu?

Mluví jasně? Nebo používá slova, která nechápete? „Projekce“, „transference“, „univerzální konflikt“ - to jsou slova, která vás mohou zmást. Dobrý terapeut vám to vysvětlí jednoduše. Pokud vám to nevysvětlí, neznamená to, že jste hloupý. Znamená to, že on neumí komunikovat.

Je včas? Přijde včas? Nebo vás nechá čekat 20 minut? Co když přijde ve špatném obleku, s příliš mnoha šperky, nebo s příliš mnoha otázkami o vašem životě? To není jen „náhoda“. To je jeho styl. A ten styl vám musí vyhovovat.

Nezapomeňte: terapeut není „lékař“, který vás „vyléčí“. Je to průvodce. A průvodce, který vás nechává v džungli, není dobrý průvodce. I když má titul z Oxfordu.

Co byste chtěli dosáhnout?

Před prvním sezením si napište tři věci, které byste chtěli změnit. Ne tři věci, které vás trápí. Tři věci, které byste chtěli mít jinak.

Například:

• Chci přestat mít úzkost před každou schůzkou.
• Chci se znovu naučit spát.
• Chci přestat se cítit vinným za všechno, co se stane.

Tyto věci nejsou „malé“. Nejsou „nepřiměřené“. Jsou vaše. A terapeut by je měl slyšet. A měl by se s vámi na ně ptát: „Jak byste věděli, že jste to dosáhl?“

Terapie není o tom, „co je špatně“. Je o tom, „co chcete mít jinak“.

Co se stane, když se nebudu cítit dobře?

Někdy se stane, že po prvním sezení budete cítit, že je to horší než předtím. To není chyba. To je normální. Když se začnete dívat dovnitř, někdy to bolí. Ale pokud se po sezení cítíte jako „zničený“, „zaváhající“, „zavřený“ - nebo pokud se vám zdá, že terapeut vás „zatlačil“ do nějakého příběhu, který neznáte - pak je to varovný signál.

Nejste „nepřipravený“. Nejste „slabý“. Jste člověk, který potřebuje jiného terapeuta.

Podle průzkumu agentury SANEP z listopadu 2023 je 67 % Čechů dnes ochotno navštívit terapeuta jako normální část péče o zdraví. To znamená, že jste nejen v pořádku - jste většina. A většina lidí, kteří začali, nezůstali u prvního terapeuta. A to je v pořádku.

Nejde o to, aby vás terapeut „vyřešil“. Jde o to, aby vás nezničil. A abyste si mohli říct: „Tady jsem se cítil jako člověk.“

Co dělat, když jste si jisti, že to není ten správný?

Pokud jste na prvním sezení cítili, že vás terapeut nechává na pokoji, že se neptá na vaše potřeby, že vás posuzuje, že se vám nezdá, že vás opravdu slyší - nezůstaňte.

Nemusíte mu děkovat. Nemusíte mu psát e-mail. Nemusíte mu vysvětlovat, proč odcházíte. Stačí, když si řeknete: „Tohle není pro mě.“ A jdete dál.

V Česku je dnes více než 5 000 registrovaných psychoterapeutů. Více než 32 % lidí, kteří v posledních třech letech začali s terapií, si vybrali nového terapeuta po prvním sezení. To je normální. To je zdravé. To je rozumné.

Nejste „nepřipravení“. Jste zodpovědní. Jste schopní dát sobě to, co potřebujete. A to je největší krok, který jste mohli udělat.