Definice psychoterapie podle WHO a mezinárodních organizací duševního zdraví

Psychoterapie není jen rozhovor o problémech. Je to složitý, vědecky podložený proces, který má jasný cíl - pomoci člověku žít plnější, svobodnější a lépe vyvážený život. Ale co přesně to znamená? Když hledáte oficiální definici psychoterapie od Světové zdravotnické organizace (WHO), najdete zvláštní prázdné místo. WHO neuvádí jedinou, přesnou definici psychoterapie jako konkrétní metody. Místo toho poskytuje základ, na kterém celá psychoterapie stojí.

Zdraví podle WHO: základ všeho

Nejvýznamnější příspěvek WHO k pochopení psychoterapie není přímá definice, ale definice zdraví ze dne 7. dubna 1948. Ta zní: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhým nepřítomností nemoci nebo infirmita.“ Tato definice byla potvrzena i v dokumentu WHO z roku 2009 a stále platí jako zlatý standard. Nejde o to, že člověk nemá diagnostikovanou poruchu. Jde o to, aby měl možnost cítit se dobře - tělesně, emocionálně a ve vztazích s ostatními.

Toto chápání zdraví je klíč. Psychoterapie není jen o „odstranění nemoci“. Je o tom, aby člověk, který se cítí zatlačený úzkostí, depresí nebo vyhořením, získal zpět schopnost žít. Když se člověk zotaví z depresivního stavu, nejde jen o to, že přestal plakat. Jde o to, že znovu cítí chuť na kávu ráno, že se může smát s přáteli, že se rozhodne jít na procházku - tedy že se vrací k pohodě.

Americká psychiatriecká asociace: konkrétní pohled

Když WHO poskytuje rámec, APA (American Psychiatric Association) doplňuje detaily. Jejich definice, která se často cituje i v Česku, říká: psychoterapie je „druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů. Psychoterapie může pomoci nejen zmírnit příznaky, ale také u některých typů psychoterapie pomoci identifikovat psychologické příčiny stavu, aby člověk mohl lépe fungovat a dosáhnout lepší emoční pohody a uzdravení.“

Tady je důležitý rozdíl: psychoterapie není jen „příznaky zmírnit“. Je o tom, aby člověk pochopil, proč se cítí tak, jak se cítí. Proč se každý den probouzí s pocitem, že nic nezvládne? Proč se vyhýbá vztahům? Proč se cítí vinen za věci, které nezavinil? Psychoterapie pomáhá najít tyto vzory, pochopit je a změnit je. To je rozdíl mezi „zakrýváním“ příznaků a opravou jejich kořenů.

Co je psychoterapie ve skutečnosti?

Termín „psychoterapie“ pochází z řečtiny: „psyché“ znamená duši nebo životní sílu, „therapón“ je sluha nebo pomocník. Takže psychoterapie je v podstatě „služba duši“. To je hluboké. Nejde o to, že terapeut „vyřeší“ váš problém. Jde o to, že vás doprovází, když sami hledáte odpovědi. Terapeut neříká: „Musíš to udělat takhle.“ Říká: „Co se děje, když to cítíš takhle? Co by se stalo, kdyby jsi to udělal jinak?“

Česká definice z Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) to vysvětluje jasně: „Psychoterapie je typ léčby, která využívá psychologických metod a typicky spočívá v pravidelné interakci (rozhovory, diskuse) mezi dospělými účastníky. Cílem psychoterapie je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit. Psychoterapie je založena na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem.“

A důležité dodání: „Psychoterapie se nedrží žádného pevného schématu.“ To znamená, že není jedna metoda, která funguje pro všechny. Někdo potřebuje hledat kořeny v dětství, někdo potřebuje naučit se dýchat, když se mu zvedá tlak, někdo potřebuje prostor, aby mohl otevřeně říct: „Mám strach, že jsem nevážený.“

Právní rámec v Česku: kdo může být psychoterapeutem?

V České republice je psychoterapie legálně definována jako „specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví“. To není jen název. Je to přesný proces. Aby někdo mohl používat titul „psychoterapeut“, musí splnit tři hlavní podmínky:

1. Mít magisterský titul v oboru psychologie.
2. Projít specializačním vzděláváním trvajícím minimálně tři roky - to zahrnuje 750 hodin teorie, 1500 hodin klinické praxe a 250 hodin vlastní psychoterapie.
3. Projít přezkoušením a získat potvrzení o specializační způsobilosti.

Tento systém byl zaveden 1. září 2018. Ale významný problém: titul „psychoterapeut“ byl do Národní soustavy povolání zařazen až 2. října 2018. To znamená, že na měsíc byl mezerový stav, kdy někdo mohl mít všechny kvalifikace, ale právně nemohl titul používat. To vytvořilo „veřejný nepořádek“, jak ho nazvali odborníci. Dnes už je to jasnější - jen ti, kdo splnili všechny podmínky, mohou být psychoterapeuty.

Co psychoterapie není

Psychoterapie není:

• Průměrný rozhovor s přítelem - i když se občas může zdát, že je to jen hovor. Je to hovor s konkrétním cílem, strukturou a odborným výukou.
• Psychická „první pomoc“ - není to rychlá „náprava“ po šokující události. To je krisová intervence, což je jiná věc.
• Možnost, že terapeut „vyřeší“ vaše životní problémy za vás. Psychoterapie vás naučí, jak je řešit sami.
• Metoda pro všechny. Někdo potřebuje léky, někdo potřebuje sociální podporu, někdo potřebuje obě. Psychoterapie je jen jedním nástrojem v nástrojáři.

Česká perspektiva: psychoterapie jako cesta ke svobodě

Český psychoterapeut Jiří Růžička říká: „Psychoterapie je cesta ke svobodě.“ A má pravdu. Když člověk trpí úzkostí, jeho svět se zmenšuje. Už nechodí do restaurací, nevolá přátelům, nejde na procházku. Když trpí depresí, přestává cítit radost. Když je vyhořelý, nemá energii ani na to, aby se vyspal. Psychoterapie neodstraní tyto stavy jedním kouzlem. Ale pomáhá člověku získat zpět kontrolu nad svým životem. A to je svoboda.

Někteří odborníci kritizují definice, které říkají, že psychoterapie je „léčba psychologickými prostředky“. Proč? Protože „psychologické prostředky“ je příliš nejasné. Co to je? Dotazování? Naslouchání? Práce s dechem? Práce s tělem? Všechno to je. A to je přesně to, co dělá psychoterapii silnou - její šíře.

Nejlepší definice, kterou jsem kdy slyšel, zní takto: „Rozhovor terapeuta s klientem, vedený za účelem dosažení jeho maximální možné duševní pohody a vyrovnanosti za dané životní situace a k podpoře jeho schopnosti svoji životní situaci ovlivňovat.“ To je přesně to, co psychoterapie dělá. Nepřináší odpovědi. Pomáhá najít vlastní.

Mezinárodní rozdíly a jednotný cíl

Evropská federace psychoterapeutických organizací (EFPP) definuje psychoterapii jako „profesionální proces, ve kterém kvalifikovaný psychoterapeut využívá psychoterapeutického vztahu k pomoci klientovi dosáhnout osobního růstu nebo překonat problémy v myšlení, pocitech nebo chování.“

WHO neříká, jak to dělat. APA říká, co to má dosáhnout. Česká legislativa říká, kdo to smí dělat. A všechny tyto pohledy se shodují na jednom: psychoterapie je o zdraví - ne jen o absenci nemoci, ale o přítomnosti pohody. A ta pohoda se nedá koupit. Nedá se vyřešit rychle. Ale dá se získat - postupně, vědomě, s pomocí někoho, kdo vás neosudí, ale vás poslouchá.