Stojíte před tím, že někdo, koho máte rádi, prochází těžkou dobou - možná ztrácí energii, zavírá se, přestává reagovat na zprávy, nebo se vůbec nechce vznášet z postele. A vy si říkáte: co můžu udělat? Nejde o to, aby jste ho „vylečili“. Jde o to, aby nebyl sám. A to je přesně to, co dělá podpůrná síť.
Podpůrná síť není nějaký komplikovaný systém, který musíte založit jako firmu. Je to prostě skupina lidí, kteří vás nebo vaši blízkou neopustí. A nejde jen o rodiče nebo partnera. Jde o ty, kdo vás znají - kamarádi, učitelé, sousedé, doktory, psychoterapeuti, nebo i někdo, kdo vás pouze slyšel a řekl: „Mám čas, kdykoli chceš.“
Proč je podpůrná síť důležitá?
Věda to potvrzuje. Rodiny, které mají aktivní podpůrnou síť, mají o 37 % nižší úroveň stresu, když se starají o člena s duševním onemocněním. To není jen statistika - je to rozdíl mezi tím, když se cítíte, že to všechno nesete sami, a když víte, že máte lidi, kteří vás drží. V Česku se tento přístup rozvíjí od roku 2010. Dnes ho používá 189 organizací, což je třikrát více než před pěti lety.
Nejde o to, aby vás někdo „zachránil“. Jde o to, aby vás někdo viděl. A když se člověk cítí viděný, začíná se vracet.
Kdo patří do podpůrné sítě?
Nejprve si odpovězte: Kdo vás zná opravdu? Kdo vás viděl v křehkém stavu a nepřešel kolem? To jsou vaši první lidé.
- Rodina: Ano, i když vztahy nejsou vždy ideální. Rodiče, sourozenci, děti - pokud jsou ochotni naslouchat, bez toho, aby vás chtěli „napravit“, jsou klíčoví. Někdy stačí, když někdo řekne: „Nechápu, ale jsem tady.“
- Přátelé: Ne těch, kteří vás pozývají na večírky, ale těch, kteří vás pozvou na kávu, když se cítíte, že se nechcete nikam vydat. V jednom případě z Prahy se 14letý chlapec s autistickým spektrem, který se dříve zavíral, začal mluvit až poté, co ho jeho kamarádi z fotbalového klubu začali pozývat na tréninky - bez tlaku, jen tak, že byli tam.
- Odborníci: Psycholog, psychiatr, sociální pracovník - ti nejsou „řešitelé“, ale průvodci. Důležité je, aby vás nevnímali jako případ, ale jako člověka. Když se setkáváte s nimi, měli by vás vyslechnout, ne vás učit, jak mít „správné“ emoce.
Nezapomeňte: vy rozhodujete, kdo je součástí vaší sítě. Nikdo vám nemůže nacpat do ní někoho, koho nechcete. Pokud se někdo cítí nepohodlně, nebo vás soudí, není to ten, kdo by měl být v síti.
Jak začít?
Nemusíte dělat velký plán. Stačí začít malým krokem.
- Seznamte se s tím, kdo už je v životě. Napište si na papír: Kdo mě zná? Kdo mě neopustil, když jsem byl na dně? Kdo mě vždycky vyslechnul? To je vaše základní síť.
- Uvědomte si, co potřebujete. Potřebujete někoho, kdo vás poslechne? Kdo vám přinese jídlo? Kdo vás odveze na schůzku s lékařem? Kdo vás jen objme, aniž by cokoli říkal? Každý člověk v síti může plnit jinou roli.
- Pozvěte někoho na kávu. Neříkejte: „Potřebuji pomoc.“ Řekněte: „Mám na tebe něco, co bych chtěl říct. Mohli bychom se sejít?“ Tímto způsobem se nezavazujete, ale otevíráte prostor.
- Připravte se na odpověď „ne“. Někdo se může bát, že neví, co říct. To neznamená, že vás nechce. Nechte ho v klidu. Někdy stačí, že ví, že je možnost.
- Začněte s malými schůzkami. Jednou za měsíc, veřejné místo, 45 minut. Není potřeba všechno řešit. Stačí být spolu.
Co dělat, když se něco pokazí?
Ne každý vztah vydrží. Někdo se může vzdát, někdo se může ztratit, někdo může říct něco, co vás zraní. To je normální. Podpůrná síť není pevný systém - je to živý organismus. Když někdo z ní odejde, neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že jste se naučili, že ne každý je pro vás připravený.
V Česku se v posledních letech objevují příběhy, kdy lidé ztratili důvěru v odborníky, protože ti byli nekvalifikovaní. V roce 2023 24 % rodičů na fórech stěžovalo, že facilitátoři - ti, kdo vedení setkání - nevěděli, jak řešit konflikty. To je problém, ale ne všechen. Kvalifikovaný facilitátor vás nevede, ale vás poslouchá. Pokud vás někdo „vychovává“ nebo vás „zpracovává“, je to špatný signál.
Co dělat, když rodina odmítá zapojit přátele?
To je běžné. Někdy rodiče chtějí všechno řídit, a nechtějí, aby „cizí“ lidé měli vliv na jejich dítě. Ale pokud se dítě cítí bezpečně jen s kamarády, pak je to důležitější než kontrola.
Co můžete udělat? Řekněte: „Chápu, že se bojíte. Ale ono se cítí lépe, když je s nimi. Můžeme se s nimi sejít, abyste je poznali?“ Někdy stačí, že rodič vidí, jak se vaše dítě usmívá, když je s přítelem. A pak se změní.
Digitální nástroje - pomoc nebo zábrana?
V roce 2023 už 63 % organizací v Česku používalo digitální nástroje - skupiny na WhatsAppu, kalendáře, sdílené dokumenty. To je skvělé. Ale nezapomeňte: technologie nahrazuje jen komunikaci, ne vztahy.
Pokud se setkáváte jen online, výrazně ztrácíte emocionální hloubku. Lidé si nevzpomínají na to, jak jim někdo poslal zprávu. Vzpomínají na to, jak jim někdo přinesl kávu, když se nemohl vznášet z postele.
Digitální nástroje můžete použít pro organizaci - například když se máte kdo sejít, kdo vás odveze, kdo si vezme jídlo. Ale nechte kontakt, který se týká emocí, lidským.
Co dělat, když nemáte žádnou síť?
Pokud jste úplně sám, začněte tady:
- Přihlašte se na setkání podpůrných skupin - Fokus Praha, Středisko NRP, SPMP mají zdarma setkání pro lidi s duševním zdravím.
- Pošlete e-mail nebo zavolejte na linku důvěry (např. 116 123) - neřeší se, co s vámi je. Jen vás poslechnou.
- Podívejte se na sociální služby ve vašem městě - většina z nich nabízí bezplatné poradenství pro vytvoření podpůrné sítě.
Nejste sami. V Česku je dnes více než 287 certifikovaných facilitátorů, kteří mají zkušenosti s tím, jak pomoci lidem, kteří se cítí ztraceni. A každý z nich byl někdy sám.
Co se stane, když síť začne fungovat?
Nečekáte, že se všechno okamžitě změní. Ale začnete cítit jinou vahy. Když se někdo zeptá: „Jak se máš?“ a vy mu odpovíte: „Nechápu, co se se mnou děje.“ a on řekne: „To chápu. Chci vědět, jak ti můžu pomoct.“ - to je změna.
Nejde o to, aby vás někdo „vybavil“. Jde o to, aby vás někdo nesel. A když se někdo naučí vás nesít, začínáte jít znovu.
Může být podpůrná síť i bez odborníků?
Ano. Mnoho lidí má úspěšné podpůrné sítě, které neobsahují žádného odborníka. Důležité je, aby lidé v síti vás poslouchali, nekritizovali a nevynutili vám „pozitivní myšlenky“. Pokud máte důvěryhodné přátele a rodinu, která vás podporuje, nemusíte mít psychologa. Ale pokud se cítíte, že potřebujete odbornou pomoc, není to slabost - je to inteligentní krok.
Jak poznám, že někdo není vhodný pro můj podpůrný kruh?
Když vás někdo často kritizuje, přemlouvá, že „to není tak zlé“, nebo vás vytahuje z problémů, aniž by vás vyslechl, není to ten člověk. Také pokud se vám po setkání s ním stále hůře, než předtím - to je varovný signál. Podpůrná síť vás nevyčerpává. Vás napájí.
Můžu mít podpůrnou síť i v práci?
Ano, ale s opatrností. Pokud máte kolegu, který vás respektuje, nevyužívá vaše slabosti a nevypráví o vašich problémech dál, může být součástí vaší sítě. Ale nezaměstnavatel, neředitel, ani HR nemají být součástí vaší osobní podpůrné sítě. Jejich role je jiná - a jejich zájmy nejsou vaše.
Je podpůrná síť jen pro lidi s diagnózou?
Ne. Podpůrná síť je pro každého, kdo se cítí přetížený, osamělý, ztracený nebo vyčerpaný. Nemusíte mít diagnózu, abyste potřebovali lidi, kteří vás drží. Většina lidí, kteří vytvoří síť, to udělají ne proto, že mají onemocnění, ale proto, že se chtějí cítit jako člověk - ne jako případ.
Kde najdu kvalifikovaného facilitátora v Česku?
Začněte s organizacemi, které už to dělají: Fokus Praha, Středisko NRP, SPMP nebo HomeSharing. Všechny mají na svých stránkách seznamy setkání a kontakt na konzultaci. Většina z nich nabízí první schůzku zdarma. Nebo se obrátěte na místní centrum sociálních služeb - většina z nich má informace o lokalitách, kde se konají síťová setkání.
Podpůrná síť není něco, co se „vyrobí“ v jednom týdnu. Je to cesta, která se staví krok za krokem. Někdy to bude trvat měsíce. Někdy se to zlomí. Ale každý, kdo vás v tomto procesu podpořil - i když jen jednou - zůstane vám v srdci. A to je to, co vás nakonec vede zpět k životu.
