Antisociální porucha, je porucha osobnosti, která se projevuje trvalým nepřihlížením k právům a pocitům druhých, často spojená s lackem empatie a nezodpovědností. Also known as sociopatie, it není jen o zločinech – je to vnitřní neschopnost vnímat, co cítí druzí, a chovat se podle společenských pravidel, i když je to nebezpečné nebo škodlivé. Lidé s touto poruchou nejsou vždy agresivní – někteří jsou dokonce charmanti a přesvědčiví, ale jejich vztahy jsou povrchní, využívají druhé a nezajímají je následky svého jednání.
Empatie, schopnost cítit a chápat emoce druhých, je v tomto případě výrazně omezená nebo zcela chybí. To neznamená, že nevědí, co je špatné – vědí, ale nezajímá je to. Chování, které se objevuje u lidí s antisociální poruchou, zahrnuje lhání, podvádění, agresi, nezodpovědnost a často porušování zákonů. Tyto znaky se často objevují už v dětství nebo v dospívání – například jako krádeže, zneužívání zvířat, nebo opakované porušování pravidel domova nebo školy. Ale ne každý, kdo někdy podvádí nebo lže, má poruchu. Klíčové je, že se to stává trvalým způsobem života, bez vnitřního výčitu.
Psychoterapie pro antisociální poruchu není snadná – mnoho lidí s touto diagnózou nevnímá problém jako svůj. Přijdou do terapie jen tehdy, když je to nutné – kvůli soudnímu příkazu, ztrátě práce nebo vztahu. Ale když se někomu podaří vytvořit důvěru, může se stát, že se začne měnit. Některé metody, jako například kognitivně-behaviorální terapie, se zaměřují na to, jak rozpoznat a změnit škodlivé vzory myšlení a chování. Práce na empatii je náročná, ale ne nemožná – i když jde o malé kroky, jako například naučit se poslouchat, ne jen mluvit, nebo pochopit, že druhý má své potřeby.
Největší překážkou je, že mnoho lidí s antisociální poruchou nechce změnit sebe – chtějí změnit svět kolem sebe. Ale když se někdo rozhodne začít, může se stát, že se jeho život zcela převrátí. Nejde o to, aby se stal „dobrým“ – jde o to, aby se naučil, že jeho volby mají důsledky, a že život bez vztahů je prázdný. V Česku se o této poruše mluví málo, ale zkušení terapeuti vědí, že změna je možná, i když pomalá. A to je právě to, co najdete v článcích níže – příběhy, které ukazují, jak se lidé s těžkými chováními snaží najít cestu zpět k sobě samotným a k druhým.
Disociální porucha osobnosti je závažné onemocnění, které neléčí léky, ale psychoterapie. Zjistěte, jaké metody fungují, proč je léčba tak náročná a jaké změny jsou možné.
Zobrazit více