Expoziční terapie: Jak vystavování pomáhá překonat úzkost a fobie

Expoziční terapie je expozice, metoda psychoterapie, která postupně vystavuje člověka tomu, čeho se bojí, aby se naučil s tím žít. Also known as vystavovací terapie, it je základní součástí kognitivně-behaviorální terapie a má nejvíce důkazů o úspěchu mezi všemi metodami pro úzkostné poruchy. Přes 75 % lidí s fobiemi, kteří ji zkusí, zažije výrazné zlepšení — a to bez léků. Nejde o to, abyste se něčeho zbavili, ale aby se vaše mozek naučil, že to, čeho se bojíte, není nebezpečné.

Expoziční terapie funguje tak, že se postupně přibližujete k tomu, co vás děsí. Když se bojíte výtahů, nezačínáte výstupem do 20. patra. Začnete tím, že jen stojíte u dveří, pak vstoupíte, pak stisknete tlačítko, pak pojedete o jedno patro. Každý krok je malý, ale důležitý. A když se nic nezhorší — váš mozek začíná přehodnocovat hrozbu. To je ta podstata: reakční prevence, technika, při které se vyhnete útěku nebo úniku, aby se strach neukotvil. Nejdůležitější je neutečet, když se začnete cítit nepříjemně. Nejde o to, aby se vám cítilo lépe hned — jde o to, aby se cítilo stejně dlouho, a pak trochu lépe, a pak ještě lépe.

Expoziční terapie není jen pro lidi s fobiemi. Používá se i při úzkostných poruchách, PTSD, návykovém chování nebo dokonce při OCD. V článcích níže najdete, jak se to dělá v praxi: od prvního kroku až po to, jak se vypořádat s tím, když vám to přijde nemožné. Někdo popisuje, jak překonal strach z jízdy autem, jiný jak se naučil zůstat v místnosti, kde je lidí. A všichni říkají stejné: největší strach byl v představě. Ve skutečnosti to bylo mnohem méně děsivé, než si mysleli.

Pokud se cítíte přetížení, unavení nebo jen jako byste se vlastní myslí ztráceli — expoziční terapie vám nemusí být cestou, ale může být. Ne každý potřebuje vystavování. Ale pokud jste už vyzkoušeli všechno jiné a nic nezměnilo nic — je čas se podívat na to, co vaše tělo už ví, ale vaše mysl odmítá přijmout.