Psychogenní přejídání je psychogenní přejídání, způsob, jakým člověk používá jídlo k uklidnění emocí, místo aby řešil jejich příčinu. Also known as záchvatovité přejídání, it je často spojeno s pocitem viny, stesku nebo osamění, a ne s hladem. Není to o dietách. Není to o tom, že byste měli „více se ovládat“. Je to o tom, že jídlo se stalo vaším tichým společníkem – ten, který vás neosudí, neptá se, proč jste tak unavení, a nevyžaduje, abyste mluvili o tom, co vás bolí.
Tento cyklus má kořeny v vztazích, konkrétně v tom, jak jste se naučili zvládat emoce v dětství nebo v dospělosti. Když jste jako dítě neměli prostor pro hříčku, když jste se museli uklidnit sami, nebo když vás někdo ignoroval, když jste plakali – vaše tělo si vybíralo to, co mohlo rychle zmírnit bolest: cukr, tuk, chutná jídla. A to se stalo zvykem. Zvykem, který dnes funguje stejně jako interpersonální terapie, metoda zaměřená na to, jak vztahy ovlivňují naše chování a pocity. Nejde o to, kolik jíte, ale o to, kdo jste, když jíte. A kdo vás nevidí, když jste úplně pryč.
Když se snažíte přejídání zastavit jen tím, že říkáte „ne“, ztrácíte kontrolu nad tím, co vás do toho vlastně vedlo. Tělo neví, co je „správné jídlo“. Tělo ví, co ho uklidňuje. A když jste v emocionální bouři, jídlo je jednoduchá odpověď. Terapie neříká, abyste přestali jíst. Říká, abyste se naučili rozpoznat, kdy jíte z hladu a kdy z úzkosti. Když začnete vědět, co vás skutečně bolelo, když jste poprvé jeli na jídlo, začnete najít jiné způsoby, jak se s tím vypořádat – a jídlo přestane být vaším jediným přítelkyní.
V této sbírce najdete praktické příběhy, jak lidé přerušili tento cyklus – bez extrémních diet, bez sebeobviňování, bez toho, aby museli „být silní“. Najdete tu, jak interpersonální terapie pomáhá při záchvatovitém přejídání, jak se vztahy projevují v jídelníčku, jak se dá pracovat s emoce, které se nechce pojmenovávat. A jak se můžete naučit být sám sebou, i když jídlo už neřeší všechno. Tady nejde o to, jak jste dnes. Tady jde o to, jak se můžete cítit zítra, když se rozhodnete jíst, protože chcete, ne protože potřebujete utéct.
Poruchy příjmu potravy nejsou jen o jídle - jsou o kontrole, která přestává být ochranou a stává se klecí. Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání sdílejí jeden paradox: hyperkontrola vede k úplné ztrátě kontroly. Jak to funguje a co pomáhá.
Zobrazit více