Terapie úzkosti: Jak skutečně pomáhá a co zkusit
Terapie úzkosti je terapie úzkosti, psychoterapeutický přístup zaměřený na zmírnění příliš silných, často neopodstatněných strachů, které omezují každodenní život. Also known as léčba úzkosti, it není o tom, abyste se naučili být klidnější – je o tom, abyste pochopili, proč se cítíte tak, jak se cítíte, a získali nástroje, které vám opravdu pomohou. V Česku se stále více lidí rozhoduje pro terapii úzkosti, protože zjistilo, že léky samotné nestačí – potřebuje to i jiný přístup.
KBT, kognitivně behaviorální terapie je jednou z nejčastěji používaných metod. Nepracuje s minulostí, ale s tím, co děláte teď – jak myslíte, jak dýcháte, jak se chováte, když se cítíte přetížení. Ať už jde o strach z veřejných vystoupení, paniky v davu nebo neustálé přemýšlení o tom, co řeknou ostatní, KBT vám ukazuje, jak tyto vzorce přerušit. stabilizační dovednosti, techniky, které vás udrží v přítomnosti, když se objeví silný strach, jsou základem – dýchání, zemědělské kotvy, vědomé pozorování těla. Bez nich může terapie jen zhoršit stav.
Ne každá terapie úzkosti je stejná. Některé metody, jako EMDR, metoda, která pomáhá zpracovat traumata spojená s úzkostí, fungují, když se strach váže k nějaké události z minulosti. Jiné, jako terapie zaměřená na řešení, se ptají: „Co už děláte dobře?“ a nezaměřují se na to, co je špatně. Všechny tyto přístupy najdete v článcích níže – od těch, co vás naučí, jak přestat být zajatý svými myšlenkami, až po ty, co vás vedou k tomu, jak si vybrat terapeuta, který vám opravdu rozumí.
Největší chyba, kterou lidé dělají, je čekat, až se úzkost „vypraví sama“. Ale úzkost není chyba – je to signál. A když ho ignorujete, začne vás omezovat v práci, ve vztazích, v každodenních věcech. Tady najdete konkrétní nástroje, které lidé ve skutečnosti používají – ne teorie, ale postupy, které fungují. Od toho, jak zvládnout bažení, když se objeví panika, až po to, jak se připravit na první sezení, aby vás terapeut pochopil hned na první vteřinu. Nejde o to, abyste se stali úplně jinými. Jde o to, abyste se naučili žít s tím, co cítíte, a přesto mít život, který vám patří.