Zapojení partnera do terapie poruch osobnosti: Kdy to skutečně pomáhá

Stojíte před tím, že váš partner má poruchu osobnosti? Nebo se snažíte pochopit, proč se vztah stále opakuje v kruhu konfliktů, krizí a nevysvětlitelného bolesti? Zapojení partnera do terapie není zázrak, ale pokud je provedeno správně, může být jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak zastavit rozpad vztahu a začít stavět něco trvalejšího. Nejde o to, aby váš partner „vylečil“ vašeho partnera. Jde o to, abyste se oba naučili, jak přežít společně - bez zničení sebe sama.

Proč se zapojení partnera vůbec rozvíjí?

V České republice se od roku 2010 začaly objevovat první programy, které nezaměřují terapii jen na pacienta s poruchou osobnosti, ale i na tu osobu, která ho každý den vidí, slyší a cítí. Nejvýznamnějším hráčem je Národní ústav duševního zdraví v Klecanech, který v roce 2020 spustil edukační program pro partnery osob s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Tento program není terapie v klasickém smyslu. Není to místo, kde byste měli „vyřešit“ své problémy. Je to místo, kde se naučíte, jak funguje HPO - a jak se neztratit v ní.

Podle dat z NUDZ z roku 2023 je 85 % pacientů s HPO trpí hlubokým strachem z opuštění. Tento strach nevzniká z ničeho. Vzniká z traumatu, často z dětství, a projevuje se jako náhlé výbuchy, obvinění, manipulace, nebo náhlé ústupy. Partner, který tomu nerozumí, často považuje tyto chování za osobní útoky. A tak začíná kolo: „Proč to děláš?“, „Nemůžeš mě nechat!“, „Nemám na to síly!“, „Tak odejdi!“, „Ne, neodejdi!“

Zapojení partnera do terapie zastaví toto kolo. Ne proto, že by partner „všechno vyřešil“. Ale proto, že se naučí přestat reagovat jako oběť - a začít reagovat jako osoba s hranicemi.

Kdy zapojení partnera opravdu pomáhá?

Zapojení partnera funguje nejlépe u hraniční poruchy osobnosti. Proč? Protože lidé s HPO často chtějí být blízko - ale bojí se, že se k nim přiblížíte příliš. To vytváří napětí, které se projevuje jako „blíž-se-odstup“ cyklus. Partner, který ví, že toto chování není „proti němu“, ale „proti vlastnímu strachu“, může přestat reagovat emocionálně. A to je první krok k míru.

Podle výzkumu Psycholog AdiCare z roku 2022, když je partner zapojen do edukačního programu, dochází u pacientů s HPO ke:

• 40 % snížení sebedestruktivního chování (např. sebepoškozování, sebevražedné myšlenky)
• 30 % zlepšení schopnosti regulovat emoce
• 50 % snížení počtu akutních krizí v průběhu 6 měsíců

To neznamená, že se vztah „vylečí“. Znamená to, že se stane udržitelnějším.

Naopak u narcistické poruchy osobnosti je zapojení partnera často neúčinné - nebo dokonce nebezpečné. Klinická psycholožka Julie Gottmanová to říká jasně: „Dva narcisté nejsou ve vztahu šťastní v pravém slova smyslu. Vztah může fungovat, ale pouze na povrchní úrovni vzájemného sloužení.“ Pokud váš partner trpí narcistickou poruchou a nechce se měnit, zapojení do terapie může jen zvýšit vaše vyhoření. V tomto případě je důležitější vaše vlastní terapie - ne partnerova.

Co se vlastně učí partneři?

Programy pro partnery nejsou terapie. Nejsou to rozhovory o vašem dětství. Nejsou to hodiny, kde byste měli „pročistit“ své zážitky. Jsou to praktické kurzy, které vás učí:

1. Jak rozpoznat krizi - kdy je váš partner v „přepínacím režimu“ a kdy je schopen komunikovat?
2. Co říct, když se začne vydávat - např. „Vím, že teď máš strach, ale nemůžu být tvoje bezpečnostní sítě. Můžu být tady, když budeš připravený.“
3. Jak stanovit hranice - „Nemůžu být na telefonu celou noc. Pokud se rozbiješ, zavolej terapeuta nebo krisovou linku.“
4. Jak se nevyhořet - jak si najít čas pro sebe, pro přátele, pro svůj život mimo vztah.

Programy, jako ten v Národním ústavu duševního zdraví, trvají 5 týdnů a probíhají každý úterý od 17:30 do 19:30. Není to volný čas. Je to práce. Ale práce, která vám vrátí kontrolu.

Co se stane, když partner použije vědomosti špatně?

Ne všichni partneři přijdou do programu s dobrými úmysly. Někteří se naučí „terapeutické jazyky“ a použijí je jako zbraň. Příklad z anonymního průzkumu na Lifecoaching.cz: „Můj partner se naučil, jak využívat mé vlastní hranice proti mně. Místo zlepšení došlo k dalšímu poškozování.“

To je riziko. A proto je důležité, aby:

• Terapeut před zapojením partnera posoudil, zda partner sám nepotřebuje terapii kvůli vlastním traumatom.
• Partner má vlastní individuální terapii - nejen edukaci. Průměrná cena za hodinu je 1200 Kč, podle Terapie.cz.
• Je zajištěna pravidelná supervize - tedy pravidelné setkání s odborníkem, který sleduje, zda se partner nezačíná chovat jako „terapeut“ nebo „kontrolor“.

Bez toho se edukace může stát nástrojem manipulace. A to je přesně to, co chceme zabránit.

Co se děje, když partner nechce zapojit?

Pokud váš partner odmítá jít na program, neznamená to, že jste ztracení. Mnoho lidí se naučí pracovat s HPO i bez partnerova zapojení. Existují bezplatné zdroje, jako e-book „Láska na hranici“ od Lifecoaching.cz, který obsahuje 12 praktických strategií: jak deeskalovat konflikt, jak reagovat na obvinění, jak si vytvořit „emoční karanténu“.

Nejúčinnější strategie? „Časové omezení reakcí.“ Když váš partner začne křičet, neříkejte nic. Počkejte 10 minut. Pak řekněte: „Můžu s tebou mluvit, když budeš klidný.“

Nebo: „Nechci být přítomen, když se křičí. Vrátím se, až budeš připravený.“

Toto není zneužití. Je to hranice. A každý vztah potřebuje hranice - i ten, kde je jeden z partnerů s poruchou osobnosti.

Co se mění v Česku?

Od roku 2018 se počet terapeutů specializujících se na HPO zvýšil o 35 %. V roce 2022 jich bylo 147. Z nich 62 % nabízí programy pro partnery. To je znamení, že se tohle téma začíná brát vážně.

Od ledna 2023 testuje Národní ústav duševního zdraví mobilní aplikaci „Hranice“. Ta poskytuje partnerech okamžité návrhy reakcí během krizí - např. „Nepřijímej obvinění jako pravdu. Odpověz: ‚Mám pocit, že jsi v krizi. Chceš, abych tě poslechl?‘“

Pilotní projekt s 85 účastníky ukázal 22 % snížení intenzity krizí. To je významný výsledek.

V roce 2024 by měl být spuštěn první certifikační program pro terapeuty, kteří zapojují partnery. Bude obsahovat 120 hodin teorie a 80 hodin praxe. To znamená, že za pár let bude v Česku mnohem víc kvalifikovaných odborníků.

Do roku 2025 by podle prognóz mělo 45 % terapeutů zapojovat partnery do terapie. Teď je to 28 %. To je růst - ale i výzva. V regionech mimo Prahu a Brno je přístup k těmto službám stále omezený. A edukační programy nejsou lékařskou službou - takže nejsou pojistěné a nejsou příliš regulované.

Co dělat teď?

Nechte si to říct: nejste sami. A nejste odpovědní za to, aby váš partner „vylečil“. Vaším úkolem není zachránit ho. Vaším úkolem je zachránit sebe.

Co můžete udělat hned teď?

• Přečtěte si e-book „Láska na hranici“ - zdarma na Lifecoaching.cz
• Zkuste se přihlásit na edukační program NUDZ - čekací doba je 4-6 týdnů, ale stojí to za to
• Najděte si vlastního terapeuta - i když váš partner nechce jít. Vaše duševní pohoda není volným doplňkem. Je to základ.
• Nezapomeňte na hranice - nejsou to zdi. Jsou to prahy. Můžete je překročit, když chcete. Ale nejdřív musíte vědět, kde začínají.

Zapojení partnera do terapie není výsledek. Je to cesta. A cesta začíná tím, že se rozhodnete, že váš život je stejně důležitý jako život vašeho partnera. I když má poruchu osobnosti. I když je to těžké. I když se někdo ptá: „Proč to děláš?“

Odpověď je jednoduchá: protože to je jediný způsob, jak přežít - a zároveň zůstat tím, kým jste.