Střízlivost není jen otázka odmítnutí alkoholu. Je to celý přesun života - od běhání za příštím drinkem k tomu, jak žít sám se sebou. Mnoho lidí, kteří se vrátili ke klidu, říká, že to nezvládli jen s léky nebo terapií. Něco jim chybělo. A to něco často bylo 12 kroků AA.
Program Anonymních alkoholiků vznikl v roce 1935 v USA. Bill Wilson a Dr. Bob Smith ho vytvořili jako jednoduchý, ale hluboký způsob, jak přežít závislost. Nejde o lék. Nejde o vědeckou teorii. Jde o praxi. Každý krok je jako krok po schodech - když jich uděláš dost, přestaneš padat. V Česku má AA přes 350 pravidelně se scházejících skupin. Každý týden se lidé sejdou, sdílí své příběhy a někdo někomu říká: „Já to taky prožil.“
Co skutečně dělá 12 kroků AA?
První krok je nejtěžší: „Přiznali jsme, že jsme byli bezmoci nad alkoholem - že naše životy se staly neovladatelnými.“ To zní jednoduše. Ale pro mnoho lidí to znamená přiznat, že už nejsou pánem svého života. A to je první krok k svobodě.
Druhý krok přináší víru - ne v Boha, jak ho znáte z kostela, ale v něco vyššího. Může to být příroda, vesmír, skupina, nebo prostě víra, že něco většího existuje. Víra není náboženství. Je to přístup: „Nemůžu to udělat sám. Ale nemusím to dělat sám.“
Kroky 4 až 9 jsou o vnitřní čistotě. Udělat si seznam lidí, kterým jste ublížili. Přiznat si své vady. Omluvit se. Napravit, pokud to jde. To není náboženský rituál. Je to psychologická práce - jen bez terapeuta v místnosti. Kdo to udělá, často říká, že se cítí jako by se z něj odstranil těžký kámen.
Poslední kroky jsou o tom, jak pomáhat jiným. Když někdo řekne: „Pomáhám jiným, protože mi pomohli,“ - to je největší ochrana proti relapsu. Nejde jen o dobročinnost. Jde o to, že když pomáháš, přestáváš myslet na sebe. A to je přesně to, co alkohol dělal - všechno se točilo kolem něj.
Psychoterapie: Co dělá odborník?
Psychoterapie je jiný svět. Zde se nepracuje na „věře v Vyšší sílu“, ale na tom, proč jste si vůbec začali alkohol vyhledávat. Je to jako odstranění kořene stromu. Může to být traumata z dětství, úzkost, pocit, že jste „málo hodní“, nebo neschopnost říct „ne“.
Profesionální léčba v ústavu má jasná pravidla. Detoxikace trvá 7-14 dní, obvykle s léky, aby se předešlo závažným příznakům. Potom přichází terapie - individuální, skupinová, rodinná. Někdo vám pomůže pochopit, proč jste se v 25 letech vyhledávali alkohol, když jste se cítili opuštění. Někdo vás naučí, jak rozpoznat předzvěsti relapsu. Někdo vás naučí, jak říct: „Mám problém, potřebuji pomoc.“
Problém? Léčba v ústavu trvá 21-28 dní. Pak jste zpět doma. A tam, kde nejsou lékaři, nejsou terapeuti, nejsou pravidelné schůzky - tam začíná pravá zkouška. A tam se většina lidí vrací.
Proč kombinace funguje?
Studie z Masarykovy univerzity (2013) sledovala 3 lidé, kteří prošli ústavní léčbou a potom se zapojili do AA. Všichni řekli jedno: „Léčba mi zachránila život. AA mi dala život.“
Ústavní léčba je jako záchranný člun. AA je pak plavidlo, které vás vezme na dlouhou cestu. Jeden vám řekne, jak přežít první týden. Druhý vám řekne, jak přežít prvních pět let.
Výzkumy ukazují, že lidé, kteří kombinují obojí, mají o 40-60 % vyšší šanci na dlouhodobou abstinence. To není náhoda. To je systém. Psychoterapie řeší důvody. AA řeší důsledky. Psychoterapie vás učí, jak přemýšlet. AA vás učí, jak žít.
Co se stane, když jen jdeš do ústavu? Můžeš se zdržet 6 měsíců. Pak se opět vrátíš. Co se stane, když jen jdeš do AA? Můžeš najít podporu, ale pokud máš těžké základy - depresi, PTSD, úzkost - tak bez terapie to může být nemožné.
Co říkají odborníci?
Prof. Jiří Raboch z 1. LF UK říká: „AA nekonkurruje terapii. Doplní ji.“
Doc. Petra Hollýchová z Univerzity Palackého varuje: „Někteří lidé nevěří v Vyšší sílu. A to není chyba. To je jejich pravda.“
Karel Nešpor, psychoterapeut, který pracuje s alkoholiky od roku 1990, říká: „Nemůžeš někomu říct, že má věřit v Boha. Ale můžeš mu říct: ‚Co ti dává smysl? Co tě drží?‘ A pak mu pomoci to najít.“
Problém je, že v Česku jen 22 % terapeutů má jakékoli školení o 12 krocích. Většina z nich je nezná. A to je důležité. Když terapeut neví, co je v AA, může ho zavrhovat. Nebo ho přeměňovat na „náboženský program“. A to je škoda.
Co říkají lidé, kteří to prožili?
45letý muž z Olomouce: „Léčba mi zachránila život. Ale když jsem vstoupil do první schůzky AA, uviděl jsem muže, který měl 17 let střízlivosti. A on řekl: ‚Myslel jsem, že jsem sám. Ale nejsem.‘ To bylo první, co jsem za dlouho pocítil - příbuzenství.“
38letá žena, ateistka: „Můj terapeut mi doporučil AA. Řekl: ‚Vyzkoušej to.‘ Ale já jsem si říkala: ‚Nechci věřit v Boha.‘ A pak jsem zjistila: v AA nejde o Boha. Jde o to, kdo je pro tebe Vyšší síla. Může to být skupina. Může to být příroda. Může to být ten člověk, který ti řekne: ‚Já to taky prožil.‘“
Průzkum z roku 2020 na 150 členech AA v Praze ukázal: 78 % lidí, kteří kombinovali AA a psychoterapii, řeklo, že to bylo „velmi užitečné“ nebo „užitečné“. Jen 15 % řeklo, že preferuje jen jedno. Zbytek - 7 % - řeklo: „Nemohu si to dovolit. Nebo nevěřím.“
Jak to začít?
Není třeba mít plán. Není třeba být „připravený“. Stačí jít.
1. Pokud jsi v ústavu, zeptej se: „Můžete mi doporučit nějakou skupinu AA?“
2. Pokud jsi doma, zkontroluj anonymnialkoholici.cz. Najdeš tam seznam skupin podle města. V Olomouci je 12 skupin. V Praze 65. Všude se scházejí každý týden. Někdy denně.
3. Jdi na první schůzku. Neříkej nic. Poslouchej. Většina lidí tam nechce mluvit. Jen slyšet, že nejsou sami.
4. Pokud máš terapeuta, řekni mu: „Chci zkusit AA. Můžeš mi pomoci pochopit, jak to funguje?“
5. Pokud ti terapeut řekne: „To není vědecké.“ - řekni mu: „Já nechci vědecké. Chci přežít.“
6. Nenechávej se odradit. První schůzka je nejtěžší. Druhá je lehčí. Třetí už je jako doma.
7. Není třeba být „náboženský“. AA není církev. Je to místo, kde lidé sdílejí, co je na nich. A kde se to nesdílí jen slovy. Sdílí se mlčením. Přítomností. Věříme, že když někdo řekne: „Já jsem taky přišel sem, když jsem měl 3 dny střízlivosti,“ - tak to může zachránit život.
Co je na tom nejlepšího?
Nejlepší na AA není to, že je zdarma. Není to ani to, že je anonymní. Je to to, že tam nejsou experti. Jsou tam lidé. Lidé, kteří už prošli tím, co ty teď prožíváš. A kteří ti neříkají: „Udělej to tak.“ Ale říkají: „Myslím, že bych to udělal tak.“
Psychoterapie ti pomůže pochopit, proč jsi alkoholik. AA ti pomůže být střízlivý. A když to máš oba, pak se můžeš koukat do zrcadla a říct: „Jsem tu.“
Není to zázrak. Je to práce. Ale je to práce, kterou nemusíš dělat sám.
Je 12 kroků AA náboženský program?
Ne. 12 kroků AA nevyžaduje víru v Boha, jak ho znáte z kostela. Vyžaduje víru v „Vyšší sílu“, jak ji každý člen chápe. To může být příroda, vesmír, skupina, nebo i jen víra v to, že jiní lidé mohou pomoci. Mnoho členů AA je ateistů, agnostiků nebo lidí s jiným náboženským vyznáním. Program je duchovní, ne náboženský. Není třeba modlit se, číst Bibli nebo něco věřit. Stačí být otevřený.
Může psychoterapeut vyměnit AA za jinou terapii?
Ano, může. Ale to je špatný nápad. AA není jen jiný druh terapie. Je to jiný systém. Psychoterapie je o vnitřním poznání. AA je o společenství. Někdo, kdo se nechce zapojit do AA, může mít úspěch i bez ní. Ale kdo se zapojí, má o 40-60 % vyšší šanci na dlouhodobou abstinence. Terapeut by neměl něco odmítat jen proto, že nechápe. Měl by pomoci klientovi zjistit, co mu funguje.
Je potřeba mít terapeuta, abych šel do AA?
Ne. AA je zcela dobrovolná a nezávislá. Každý, kdo chce přestat pít, může jít na schůzku. Neexistuje žádná registrace, žádné přihlášky, žádné otázky. Ale pokud máš terapeuta, může ti pomoci lépe rozumět tomu, co se v AA děje. A může ti pomoci spojit to, co se naučíš v terapii, s tím, co se naučíš v AA. To je výhoda, ne nutnost.
Co když mám i jiné problémy - např. úzkost nebo depresi?
AA neřeší psychické poruchy. Jde jen o alkohol. Ale pokud máš úzkost nebo depresi, je to důvod, proč bys měl mít i psychoterapii. Mnoho lidí, kteří se zapojí do AA, zjistí, že jejich úzkost a depresní stavy se zlepšují - ale ne proto, že AA to „vylečilo“. Protože přestali pít. A protože našli podporu. Ale když máš komplexní problém, potřebuješ terapeuta. AA to nevyřeší. Ale může ti pomoci přežít, dokud to terapeut nevyřeší.
Jak často bych měl chodit na schůzky AA?
První týden - každý den. Druhý týden - každý druhý den. Potom - alespoň třikrát týdně. Většina lidí, kteří udrží abstinence 5 let, chodí na schůzky alespoň jednou týdně. Někdo chodí denně. Někdo jen když se cítí slabý. Ale klíč je konzistence. Nejde o to, kolikrát chodíš. Ale o to, jestli tam jdeš, když to potřebuješ.
Je možné, že AA nebude fungovat?
Ano. Někdo se k AA nevztahuje. Někdo si myslí, že „to není pro mě“. Někdo má jiné potřeby. Ale to neznamená, že AA nefunguje. To znamená, že to nebylo pro něj. Studie ukazují, že 65 % lidí, kteří kombinují AA a psychoterapii, udrží abstinence 5 let. To je výsledek, který nemá žádná léčba sama o sobě. Ale každý člověk je jiný. Někdo najde pomoc jinde. Ale nezavírej dveře před AA jen proto, že jsi se jednou vydal na špatnou schůzku.
