Asynchronní terapie e-mailem a chatem: Je to skutečná psychoterapie nebo jen náhražka?

Asynchronní terapie není jen psaní e-mailů. Je to strukturovaný, plánovaný proces, kde klient a terapeut komunikují s časovým odstupem - klient napíše 50 minut dlouhou zprávu v úterý, terapeut na ni odpoví až ve čtvrtek. A přesto se ptáme: je to skutečná psychoterapie, nebo jen dobrodružství na klávesnici?

Co vlastně asynchronní terapie je?

Asynchronní terapie znamená, že nemusíte být online ve stejnou chvíli. Klient napíše, terapeut přečte, odpoví - a to všechno bez okamžité reakce. Není to chat, kde se věty střídají rychle jako v přátelské konverzaci. Není to ani videohovor. Je to jako psaní dlouhého dopisu, který někdo přečte, promyslí a odpoví s úctou k vašim slovům. Podle Doporučení Evropské asociace psychoterapie z roku 2021 je to oficiálně uznávaná forma psychoterapie, pokud splňuje jasné standardy: šifrovaný kanál, záložní kontakt, a terapeut musí mít klinické vzdělání.

Nejčastější forma je emailová terapie. Klient se nezdržuje v reálném čase, ale má čas přemýšlet. Může přečíst svůj předchozí email, opravit ho, přemýšlet o tom, co chtěl říct. Terapeut pak neodpovídá jako reakce na vzteklý výkřik, ale jako odpověď na promyšlený text. To není slabost - to je vlastnost. V některých případech je to dokonce silnější než hovor.

Pro koho je asynchronní terapie skutečně užitečná?

Ne každý potřebuje, aby mu terapeut okamžitě řekl, že všechno bude v pořádku. Někteří lidé potřebují čas. Čas, aby si přečetli své vlastní slova. Čas, aby pochopili, co vlastně cítí. Čas, aby se neztratili v emocích, které v reálném čase přetékají jako voda.

Průzkum České psychologické společnosti z roku 2022 ukazuje, že 68 % klientů považuje asynchronní terapii za vhodnou pro mírné problémy - úzkost, nízkou sebeúctu, problémy s komunikací ve vztazích, stres na práci. Klienti často říkají: „Měl jsem čas přemýšlet, než jsem odeslal e-mail. Neřekl jsem to jen proto, že jsem se cítil špatně.“

Ti, kteří mají problémy s verbálním vyjadřováním, ti, kdo se v reálném čase zamykají, ti, kdo se bojí hledět do očí - ti často najdou v asynchronní terapii útěchu. Můžou psát, co jim jinak nikdy neřeknou. A terapeut může odpovídat s jemností, kterou by v hovoru ztratil v rychlosti.

Je to jako psát deník, ale s někým, kdo ho čte, rozumí a odpovídá - nejen s „chápu“, ale s „co tím myslíš?“ a „kde to začalo?“

Co asynchronní terapie neumí - a proč to důležité víme

Ale ne všechno se dá řešit přes e-mail. Když klient přijde s akutní krizí - například s myšlenkami na sebevraždu, silným truchlením po smrti blízkého, nebo náhlou panickou atakou - asynchronní terapie selhává. Neexistuje žádný způsob, jak rychle zareagovat. Žádný e-mail nenahradí hlas, který řekne: „Jsem tady. Nejsi sám.“

Diplomová práce z Masarykovy univerzity z roku 2011 a pozdější studie z roku 2023 jednoznačně uvádějí: emocionálně intenzivní témata, jako je truchlení nebo trauma, vyžadují přítomnost. Ne jen slova. Ne jen text. Potřebujete hlas, pohyb, pohled. Potřebujete, aby terapeut viděl, jak se vaše ruce třesou, když mluvíte o smrti vašeho otce.

Podle průzkumu CRP z roku 2022 pouze 22 % klientů považuje asynchronní terapii za efektivní pro hluboké trauma. A 78 % terapeutů říká, že bez neverbálních signálů je obtížné správně diagnostikovat. Nevidíte, jestli klient při psaní „všechno je v pořádku“ skutečně pláče. Nevidíte, jestli se jeho rty zatváří v úsměvu, nebo se jen snaží přesvědčit sebe i terapeuta.

Asynchronní vs. synchronní: Jaký je rozdíl v praxi?

Když se podíváte na textový chat (synchronní), je to blíže k tradiční terapii. Klient a terapeut „mluví“ najednou. Rychlost je podobná hovoru. Odpovědi jsou rychlé. Emoce přetékají. Je to jako rozhovor, jen bez tváře.

Emailová terapie (asynchronní) je jiná. Je to jako čtení knihy, kterou někdo napsal pro vás. Každá odpověď je připravená. Každé slovo je zvážené. Neexistuje „chybějící“ věta, protože vás terapeut nezadrhl. Ale také neexistuje „chvíle“, kdy se vám může přihlédnout do očí a říct: „To je těžké. Jsem s tebou.“

Podle studie P. Helebrantové z roku 2013 je „chat ke klasické terapii blíže než email“. To znamená: pokud potřebujete interakci, která se přibližuje osobnímu setkání, chat je lepší volbou. Pokud potřebujete prostor pro přemýšlení, email je vhodnější.

Co stojí asynchronní terapie - a kdo ji může poskytovat?

Asynchronní terapie je levnější. Průměrná cena za jedno sezení se pohybuje mezi 500 a 800 korunami. Osobní terapie stojí 1000-1500 Kč. Proč? Protože terapeut nevydává 50 minut v reálném čase. Vyplácí se za čas přípravy odpovědi. A ten čas je stejně důležitý - možná i víc. Když terapeut odpovídá, nejen čte. Analyzuje. Přemýšlí. Hledá správná slova.

Ale ne každý psycholog může to dělat. Podle Doporučení EAP z roku 2021 musí mít terapeut klinické vzdělání a speciální přípravu v oblasti online komunikace. Průzkum České psychologické společnosti z roku 2022 ukazuje, že průměrná příprava trvá 40 hodin. Není to jen „umím psát“. Je to „umím vybírat slova, která nezraní, ale pomohou“. To je umění, které se nevyučuje na běžných kurzech.

Na trhu je nárůst. V roce 2020 bylo na platformě TherapieOnline.cz 50 terapeutů. V roce 2023 jich bylo 300. Ale ne všichni jsou stejně kvalitní. A to je problém. Bez přísné regulace se může stát, že klient najde někoho, kdo má pouze zájem o peníze, ne o pomoc.

Je to jen předstírání? Nebo nová forma pomoci?

Někteří kritici říkají: „To je jen předstírání. Odcizení. Náhražka reality.“ Ale to je jako říct, že telefonní hovor není skutečná komunikace. Nebo že dopis není skutečná láska.

Na druhé straně, výzkum z let 1995-2000 ukazoval, že virtuální komunikace neodstraňuje realitu - naopak, umožňuje jiné způsoby, jak se s ní setkat. Klient, který se v reálném světě bojí mluvit, se v e-mailu otevře. Klient, který se v terapii zamyká, najde v textu svůj hlas.

Na Redditu uživatel „AnxietníPřítel“ napsal: „Po šesti měsících emailové terapie jsem přešel na videohovory. Chyběla mi emocionální vazba.“ Ale jiný klient na portálu Drogy-info.cz řekl: „Emailová terapie mi umožnila lépe zpracovávat své emoce. Měl jsem čas nad nimi přemýšlet.“

Oba mají pravdu. Protože neexistuje jedna pravda. Existují lidé. A každý potřebuje jinou formu pomoci.

Co je budoucnost asynchronní terapie?

Do roku 2026 bude podle analýzy RDVS.cz 50 % terapeutů kombinovat asynchronní a synchronní metody. To není náhoda. To je odpověď na potřebu. Lidé nechtějí jen jednu formu. Chtějí volbu. Někdy potřebují rychlou odpověď. Někdy potřebují čas. Někdy potřebují hlas. Někdy potřebují slova.

Hybridní modely jsou budoucnost. Emailová terapie jako základ - pro reflexi, pro hloubku. Videohovory jako podpora - pro přítomnost, pro emoce. A někdy i chat jako přechodný most.

Technologie se vyvíjí. Už se objevují chatboty, které se ptají na otázky, které terapeut by položil. Ale to není terapie. To je nástroj. A jakýkoliv nástroj je jen tak dobrý, jak je dobrý ten, kdo ho používá.

Je to skutečná psychoterapie?

Ano. Pokud je provedena správně.

Není to stejná jako osobní terapie. Ale není ani nižší. Je jiná. A v některých případech - a pro některé lidi - je dokonce účinnější.

Je to terapie pro ty, kdo potřebují čas. Pro ty, kdo neumí mluvit. Pro ty, kdo se bojí očí. Pro ty, kdo žijí v malých městech, kde není žádný terapeut. Pro ty, kdo nemají čas na cestu. Pro ty, kdo potřebují přečíst své slova dvakrát, než je pošlou.

A pokud se vám to zdá „méně skutečné“? Zkuste si představit, že někdo vám napsal dopis, který vás změnil. Byl by ten dopis méně skutečný než hovor, který vás změnil? Ne. Byl by jiný. A někdy - právě proto - hlubší.