Fyzické zneužívání není jen zlomená ruka nebo modřina na boku. Je to hluboká rána v duši, která se nezahojí sama. Dítě, které bylo bijeno, nejen bolelo - naučilo se, že svět je nebezpečný, že láska znamená bolest, a že jeho tělo není jeho vlastní. Mnoho těchto dětí dorůstá s pocitem viny, jako by něco špatně udělaly. A když se stane dospělým, žije v neustálém strachu - před dotekem, před hlasem, před tichem. Toto není jen „něco, co přežil“. To je PTSD. A léčba tohoto traumatu není otázkou několika sezení. Je to cesta, která trvá měsíce, někdy roky.
Co se skrývá za fyzickým zneužíváním?
Fyzické zneužívání je definováno jako opakované, neúměrné a úmyslné použití síly proti dítěti nebo závislé osobě. V Česku se jedná o nejčastější formu domácího násilí - podle dat ČSÚ z roku 2022 zahrnovalo 43 % všech hlášených případů. Ale za každou zlomeninou, každou popáleninou nebo každým poraněním hlavy stojí ještě něco horšího: psychické týrání. Rodiče, kteří bijí, často říkají: „Dělám to pro jeho dobro.“ Ale ve skutečnosti se jedná o kontrolu, o vyjádření vlastní bezmoci. A dítě to vnímá jako to, že je hodné jen k trestání.
Co se stane s mozkem, když dítě každý den čeká, kdy ho rodič znovu udeří? Může se rozvinout hyperaktivní systém strachu. Mozek se naučí, že každý hlas je hrozbou, každý pohyb - útokem. To se projevuje jako vyhýbavé chování, závraty, noční můry, nespavost, nebo naopak jako agresivita a neschopnost důvěřovat. Mnoho těchto dětí je označováno za „nevychované“ nebo „hyperaktivní“. Ve skutečnosti jsou to příznaky posttraumatické stresové poruchy. Klinická psycholožka Jana Nováková z centra Terapie.cz to říká jasně: „Nechápání těchto symptomů vedlo k tomu, že se některé případy dokonce zrušily, protože soudce považoval dítě za „nesprávné“.“
Co se děje v hlavě po násilí?
Po fyzickém zneužívání se mozek změní. Oblasti odpovědné za paměť - jako je hippocampus - se mohou zmenšit. Oblasti spojené se strachem - jako je amygdala - se stávají přehnaně citlivými. To znamená, že i malý zvuk - prasknutí dveří, zavření auta - může vyvolat stejnou reakci jako když bylo dítě bijeno. To se nazývá „trauma-trigger“. A když se člověk neustále cítí v nebezpečí, nemůže se soustředit, nemůže se učit, nemůže si vytvořit zdravé vztahy.
U některých lidí se trauma projevuje jako „zamrznutí“ - nechávají se při vzpomínkách na událost „zakonzervovat“ v čase. U jiných se objevuje „přepínání“ - najednou se chovají jako dítě, které bylo 6 let, i když jim je 30. To není „náhodné chování“. Je to mozek, který se snaží přežít. A to je přesně ten moment, kdy psychoterapie začíná.
Jaká léčba opravdu funguje?
Není jedna metoda, která funguje pro všechny. Ale existují tři přístupy, které mají nejvíce důkazů z České republiky.
EMDR - Eye Movement Desensitization and Reprocessing - je technika, která pomáhá mozkovi přesměrovat traumata z „aktivního stresu“ do „běžné paměti“. Klient si představí traumatu, zatímco terapeut vedoucí jeho oči zprava doleva. To způsobuje, že mozek přestává vnímat událost jako aktuální hrozbu. Podle dat centra Hedepy z roku 2022 dosahuje EMDR úspěšnosti 82 % u 70 % klientů během 12 až 20 sezení. To je nejvyšší úspěšnost mezi všemi metodami.
Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) se zaměřuje na změnu myšlenek. Klient se učí: „Nechci být bijený.“ „Nemám vinen.“ „Nemusím se bát.“ CBT má úspěšnost 65 % při redukci symptomů PTSD. Je to pracná práce - ale funguje, pokud klient má dostatek psychické stability.
Rodinná terapie je nejúčinnější, když je rodina stále přítomná. Podle studie z Masarykovy univerzity (2018) dosahuje rodinná terapie 78 % úspěšnosti při zlepšování vztahů. Ale tady je háček: pokud je agresor stále v domě, terapie selhává. A to je přesně ten bod, kde se většina lidí ztrácí - nevědí, že bez bezpečí není léčba možná.
Co je první krok k léčbě?
Největší chyba je začít zpracovávat traumatu hned na začátku. To je jako vytáhnout šíp z rány bez anestezie. První krok je stabilizace. To znamená: zjistit, kde je klient bezpečný. Pokud je stále v kontaktu s agresorem - třeba i jen přes telefon - nemůže být terapie účinná. V praxi to znamená spolupráci se sociálními službami, občanskými poradnami, nebo i přesunem do útočiště.
Potom se začíná učit, jak se zvládat úzkost. Například technika „bezpečného místa“. Klient si představí místo, kde se cítí bezpečně - může to být koutek v dětském pokoji, kde byl kdysi rád, nebo les, kde chodil s babičkou. Toto místo si procvičuje každý den. Když se objeví vzpomínka nebo záchvat úzkosti, vrátí se tam v mysli. To je první nástroj, který dává kontrolu zpět.
Je důležité pochopit: stabilizace může trvat 3 až 5 sezení. A to je jen začátek. Neexistuje rychlá cesta. Pokud vás terapeut chce „zpracovat“ hned v prvním týdnu - běžte pryč. To není léčba. To je zneužití.
Proč některé terapie selhávají?
Nejčastější důvod, proč terapie selhává, je jednoduchý: klient není připraven. Nebo je stále v kontaktu s agresorem. Nebo terapeut nemá dostatečnou specializaci.
V Česku je problém, že mnoho terapeutů má pouze základní školení. Aby se stal certifikovaným trauma-terapeutem, je potřeba 24 měsíců praxe a dalšího školení - podle dat České psychoterapeutické komory z roku 2022. Ale většina lidí se obrací na prvního terapeuta, kterého najdou. A to je riskantní. Někteří terapeuti se snaží „vyřešit“ trauma pomocí hovoru. Ale pokud klient nemůže mluvit - například kvůli úzkosti nebo ztrátě slov - potřebuje jiný přístup: kreslení, práce s pískem, tělesná terapie.
Další problém je systémový. Většina lidí se obrací na terapeuti až po trestním řízení. A když je soudní proces dlouhý, může být pro oběť druhým násilím. Doktor Martina Křížová z Univerzity Hradec Králové to říká přímo: „Když policie, soud a terapeut nekomunikují, klient se cítí, že ho všichni používají.“
Jaká je cena léčby?
Průměrná cena jednoho sezení v soukromé praxi je 1 200 Kč. Zdravotní pojišťovny hradí pouze 300 Kč za sezení - a to jen pro klienty s potvrzeným PTSD. To znamená, že většina lidí platí vlastní peníze. A to je pro mnoho rodin nemožné.
Na druhou stranu existují bezplatné služby. Linka důvěry (116 123) zaznamenala v roce 2022 přes 23 000 hovorů týkajících se domácího násilí - o 18 % více než v roce 2021. Některá centra, jako je Šance Dětem nebo proFem, nabízejí bezplatnou terapii pro děti a mladistvé. Ale čekací doba je dlouhá - průměrně 3,2 měsíce. A většina center je v Praze. V Moravě, v Ostravě, v Olomouci je jich jen pár. A ti terapeuti, kteří tam jsou, mají plné termíny.
Co se děje dnes - a kam směřujeme?
V roce 2022 Ministerstvo zdravotnictví schválilo novou metodiku pro léčbu obětí násilí. Od roku 2024 bude všechny terapeuty povinné školení v trauma-fokusaní terapii. To je první krok k lepší kvalitě.
Nový projekt „Trauma bez hranic“ - financovaný z EU - má za cíl zřídit 15 nových center v regionech do roku 2025. To je velký krok. Ale stále chybí 217 certifikovaných trauma-terapeutů. A každý rok se počet hlášených případů zvyšuje o 8,3 %. To znamená, že do roku 2027 budeme potřebovat dvojnásobek kapacit.
Na horizontu je i umělá inteligence. Pilotní projekt na FN Motol používá AI k analýze řeči a pohybů dětí, aby detekovala PTSD s přesností 76 %. To není náhrada terapeuta. Ale může pomoci najít ty, kteří potřebují pomoc - a to dřív, než se trauma zakoření.
Co můžete udělat teď?
Jsou tři věci, které můžete udělat - ať už jste oběť, přítel, nebo rodinný příslušník.
- Nechte si pomoci. Pokud se cítíte zničený, nevinný, nebo neustále strašený - nečekáte na „když to přejde“. Léčba funguje. I když to trvá dlouho.
- Nechte si pomoci druhému. Pokud znáte někoho, kdo byl bijený - neříkejte „všechno bude v pořádku“. Řekněte: „Jsem tady. Chci slyšet. Nejsi sám.“
- Požádejte o podporu. Pokud chcete najít terapeuta, obraťte se na Šance Dětem, proFem nebo na Linku důvěry. Nechte se vést. Nejste sami.
Nejde o to, aby se minulost změnila. Ale o to, abyste se mohli znovu naučit žít - bez strachu, bez viny, bez potřeby se schovávat. To je cíl léčby. A to je možné. I když to trvá dlouho. I když to je těžké. I když se to zdá nemožné. Víte, proč? Protože já jsem to viděl. V Olomouci. V Praze. V Brně. V každém centru, kde je někdo, kdo ví, jak poslouchat. A kdo ví, že každý, kdo přežil násilí, má právo na klid. A na život. Zase.
Je možné se zcela uzdravit po fyzickém zneužívání?
Ano, ale ne znamená to, že budete „stejný jako předtím“. Znamená to, že se naučíte žít s minulostí, aniž by vás ovládala. Mnoho lidí, kteří projdou dlouhodobou terapií, získávají schopnost vytvářet zdravé vztahy, cítit se bezpečně v těle a mít vlastní hranice. To je uzdravení. Ne vracení zpět - ale přechod dopředu.
Může psychoterapie pomoci i dospělým, kteří byli zneužíváni jako děti?
Ano. Trauma se neztrácí s časem. Jen se ukrývá. Mnoho dospělých, kteří byli zneužíváni jako děti, má problémy s důvěrou, sebepojetím, nebo se vztahy. Psychoterapie jim pomáhá pochopit, že to, co se stalo, nebylo jejich chybou. A že jejich tělo a mysl mají právo na klid. Terapie pro dospělé může trvat déle, ale výsledky jsou hluboké a trvalé.
Proč některé terapeuty nepracují s oběťmi fyzického zneužívání?
Protože to vyžaduje specializované školení, čas a emocionální odolnost. Mnoho terapeutů nemá dostatečnou přípravu. Někteří se bojí, že nebudou schopni pomoci. Jiní se nechtějí vypořádat s těžkými příběhy. To je důvod, proč je tak málo kvalifikovaných terapeutů - a proč je čekací doba tak dlouhá.
Je teleterapie stejně účinná jako osobní setkání?
Pro mnoho lidí je teleterapie dokonce lepší. Pokud máte strach z cesty, z vystavení se, nebo z přítomnosti v kanceláři - online sezení vám dává kontrolu. Podle průzkumu Hedepy z roku 2023 ji využívá 42 % klientů. A u EMDR nebo CBT je efektivita stejná jako u osobních sezení. Klíčem je kvalita terapeuta, ne forma setkání.
Co dělat, když se terapie nezdá fungovat?
Nechte si pár týdnů času. Terapie není „výsledek“ - je to proces. Ale pokud po 3 měsících necítíte žádnou změnu, promluvte si s terapeutem. Pokud vám odpoví, že „to trvá“, a neřekne, jak se to měří - hledejte jiného. Dobrý terapeut vás vede, ne vás nechá čekat. A pokud se cítíte narušený - to není vaše chyba. To je signál, že potřebujete jiný přístup nebo jiného terapeuta.
