Interpersonální terapie pro záchvatovité přejídání: Jak vztahy ovlivňují jídlo

Interpersonální terapie pro záchvatovité přejídání (binge eating) není o tom, jak se jíst méně. Je to o tom, proč se vůbec jí tak moc. Když se člověk přejí, nejde většinou o hlad. Jde o to, že něco v jeho vztazích selhává - a jídlo je jediný způsob, jak to utlumit. Tato terapie se nezaměřuje na kalorie, diety nebo motivaci. Zaměřuje se na to, co se děje mezi lidmi - a jak to vede k záchvatům.

Proč vztahy ovlivňují jídlo?

Nejčastější otázka, kterou si pacienti kladou: „Proč se přejím, když vím, že to je špatné?“ Odpověď není v hlavě. Je v srdci vztahů. Když se člověk cítí opuštěný, nepochopený nebo v konfliktu s blízkými, jeho tělo hledá způsob, jak zvládnout ten bolestivý pocit. Jídlo se stává útěchou, která neodmítá, nekritizuje a neodchází. To je přesně to, co IPT rozpoznává jako základní mechanismus poruchy.

Studie z roku 2020 s 162 pacienty ukázala, že přejídání se nejčastěji objevuje po konfliktech, ztrátách nebo sociální izolaci. Nejde o náhodu. Jídlo je reakcí na negativní pocity, které vznikají v mezilidských vztazích. IPT pracuje s tímto řetězcem: mezilidský problém → negativní pocity → přejídání. Cílem není odstranit jídlo, ale zmenšit příčinu, která ho vyvolává.

Co přesně IPT dělá?

Interpersonální terapie je strukturovaný 20-týdenní program s 16 až 20 sezeními, každé trvající 45-60 minut. Rozděluje se do tří fází:

1. První fáze (sezení 1-3): Terapeut vyslechne příběh pacienta - jak se začaly přejídání objevovat, kdo byl v jeho životě v té době, jaké vztahy se změnily. Zároveň se pacient naučí, že jeho porucha není vina, ale reakce na životní stresy.
2. Střední fáze (sezení 4-14): Terapeut pomůže pacientovi zaměřit se na jednu ze čtyř klíčových oblastí:

• Nevyřízené útraty: Například smrt blízkého, rozvod, odchod přítele - věci, které nebyly plně zpracovány.
• Přechody v životě: Nová práce, přestěhování, maternita, odchod z domova - situace, které přinášejí nejistotu.
• Mezilidské rozpory: Konflikty s partnerem, rodiči, kolegy - napětí, které se neřeší, ale utlumí jídlem.
• Sociální izolace: Nedostatek podpory, pocit, že „nikdo nechápe“ - což vede k samotě a přejídání jako jedinému „příteli“.

Terapeut neříká: „Zastav to jídlo.“ Říká: „Co se stalo včera, když jsi se přejedl? Kdo byl přítomný? Co jsi cítil?“ Tímto způsobem se začíná spojovat jídlo s realitou vztahů - ne s emocemi samotnými.

3. Ukončovací fáze (sezení 15-20): Pacient se učí, jak udržet změny. Jak se vyhnout relapsu. Jak rozpoznat první známky, že se vztahy opět zhoršují, a jak na ně reagovat bez jídla.

IPT vs. CBT: Co je lepší?

Kognitivně behaviorální terapie (CBT) je častěji používaná. Ale IPT je stejně účinná - jen jiným způsobem.

Co je důležité: IPT není „slabší“ verze CBT. Je to jiný přístup. Některým lidem přijde CBT příliš „nátlakem“. Když ti říkají: „Napiš si jídelní plán“, „Zaznamenej si každý záchvat“, „Změň si myšlenky“, může to znít jako další povinnost. IPT říká: „Zkus se podívat, kdo tě vlastně zatlačuje k jídlu.“ A to pro mnohé zní jako úleva.

Co se děje v České republice?

V ČR je IPT dostupná pouze na několika specializovaných pracovištích - hlavně na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze, v Brně a Ostravě. Cena sezení se pohybuje mezi 800 a 1500 Kč. Pokud splňuješ diagnostická kritéria poruchy záchvatovitého přejídání podle DSM-5 (alespoň jeden záchvat týdně po dobu 3 měsíců), můžeš mít nárok na hrazení z veřejného zdravotního pojištění. Ale jen pokud jdeš na certifikované pracoviště.

Problém je, že čekací doba je dlouhá - 3 až 6 měsíců. A v celé ČR je jen 42 certifikovaných terapeutů pro IPT v oblasti poruch příjmu potravy. To je málo. A přesto se počet lidí, kteří si vybírají IPT, každý rok zvyšuje o 15 % - rychleji než jakýkoliv jiný terapeutický přístup.

Od roku 2024 by měla IPT být hrazena i pro mírnější případy - tedy i pro lidi, kteří mají záchvaty 1-3krát měsíčně. To je důležitá změna. Mnoho lidí čeká, až se jim situace zhorší, než se rozhodnou pro léčbu. Ale IPT funguje lépe, když se začne dříve.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?

„Po 12 sezeních jsem konečně pochopila, jak mé konflikty s matkou ovlivňují mé jídlo. Záchvaty přestaly, ale trvalo mi 6 měsíců, než jsem začala vidět výsledky.“ - Marie_CZ, české fórum

„IPT mi pomohla vyřešit problémy s přáteli, které jsem přejídáním utlumoval, ale na počátku jsem měl pocit, že to nefunguje, protože se nemluvilo přímo o jídle.“ - Petr_1985, Reddit

Na druhou stranu: „U IPT jsem byla 20 sezení, ale protože terapeutka nepracovala s mými traumaty z dětství, skončila jsem s relapsem po 3 měsících.“ - AnetaK, Facebook

Tato zkušenost je důležitá. IPT neřeší dětství. Neřeší traumata. Je zaměřená jen na současné vztahy. Pokud máš hluboké traumatizace z dětství, IPT sama o sobě nemusí stačit. Potřebuješ kombinaci s jinou terapií. Ale pokud tvoje přejídání vzniklo v důsledku současných konfliktů - s partnerem, rodiči, kolegy - IPT může být přesně to, co potřebuješ.

Co je důležité vědět před začátkem?

• Nedělej dietu. Cleveland Clinic varuje: omezení jídla během IPT může zhoršit přejídání. Terapeut ti neřekne, abys přestala jíst cukry nebo tuky. Jde o to, aby jídlo ztratilo svou funkci jako záchranný mechanismus.
• Nech si čas. První 6-8 sezení můžeš cítit jako „nic se nezměnilo“. To je normální. Změny přicházejí, když začneš vidět vztahy jinak.
• Nech si terapeuta. Pokud se ti terapeut nezdá, nebo nechceš mluvit o konfliktech, změň ho. IPT funguje jen, když máš důvěru.
• Nečeká se „vyléčení“. Cílem není, aby jsi nikdy nezachvátla. Cílem je, aby jsi měla nástroje, jak zvládnout záchvat, když se objeví - a nevyužívat jídlo jako jediný způsob, jak přežít.

Co se děje dál?

WHO v roce 2023 spustila projekt, který má do konce roku 2024 vytvořit jednotný protokol pro IPT v celé Evropě. V ČR se zkouší i verze IPT online - takzvaná telehealth verze. To by mohlo zkrátit čekací dobu a přistupovat k lidem, kteří nemají možnost cestovat do Prahy nebo Brna.

Budoucnost bude směřovat k personalizované IPT - kde se pomocí digitálních nástrojů sleduje, jaké vztahy předcházely záchvatům. Například: „Když jsi mluvila s matkou, přejedl jsi 2 hodiny po hovoru.“ Taková data mohou pomoci lépe pochopit vzory a předcházet relapsům.

Do roku 2030 bude IPT zůstávat jednou z nejúčinnějších metod pro léčbu záchvatovitého přejídání. Ale její úspěch závisí na jedné věci: na tom, že se lidé naučí, že jídlo není jejich problém. Jejich problém jsou vztahy. A ty se dají změnit.