Schémová terapie u poruch osobnosti - práce se schématy a režimy

Schémová terapie u poruch osobnosti - práce se schématy a režimy

Klíčové body

  • Schémová terapie je integrativní metoda, která kombinuje CBT, teorii attachmentu a emoční work.
  • Hlavní cíle: odhalit a změnit raná maladaptivní schémata a pracovně‑režimové (schéma módy) bloky.
  • U hraniční poruchy osobnosti dosahuje metodika nejvyšší výzkumné podpory - meta‑analýzy potvrzují významné zlepšení.
  • Terapeutické techniky zahrnují limited reparenting, imaginační dialog a behaviorální experimenty.
  • Individuální i skupinová forma jsou účinné; výběr závisí na motivaci pacienta a dostupnosti zdrojů.

Přemýšleli jste někdy, proč se u lidí s poruchou osobnosti opakovaně objevují stejné vzorce myšlení a chování? Odpověď často najdeme v schémové terapii, která cílí na hluboké, životem podmíněné struktury našeho vnímání. Tento článek vám vysvětlí, jak terapie funguje, co můžete očekávat během sezení a proč je dnes považována za jednu z nejlépe podložených metod pro hraniční poruchu osobnosti a další typy.

Co je Schémová terapie integrativní psychoterapeutický přístup spojující kognitivně‑behaviorální techniky s elementy vývojové psychologie, attachmentu a emočně zaměřených intervencí?

Schémová terapie vznikla z rozšíření klasické kognitivně‑behaviorální terapie (CBT) o prvky, které pomáhají pracovat s dlouhodobými emocionálními potřebami a vzpomínkami z dětských let. Stojí za ní výzkum Joan Farrell, Neele Reiss a Ida Shaw (2014), kteří vytvořili komplexní klinický manuál. Terapeut se zaměřuje nejen na myšlenky, ale i na prožívání a behaviourální reakce, což umožňuje zásadnější změny.

Proč se Schémová terapie často volí při poruchách osobnosti?

Poruchy osobnosti představují stabilní a rigidní vzorce vnímání sebe i ostatních. Tyto vzorce se obvykle vyvíjejí v raném dětství jako obranná reakce na nesplněné základní emoční potřeby (bezpečí, uznání, autonomie). Schémová terapie cílí přímo na tyto kořeny a nabízí strukturovaný rámec pro jejich rozpoznání a úpravu. Výzkumy (Pašková 2021; meta‑analýzy 2023) ukazují, že u hraniční poruchy osobnosti je míra úspěšnosti vyšší než u čistě kognitivních přístupů.

Imaginační dialog mezi pacientem a zraněným děťátkem, pod vedením terapeuta.

Základní pojmy

Raná maladaptivní schémata - Raná maladaptivní schémata pevně zakořeněné mentální struktury vzniklé během dětství v reakci na neuspokojené potřeby. Jejich obsah může být např. „Jsem nedostatečný“ nebo „Lidé mě opouštějí“.

Schéma módy (režimy) - Schéma módy dočasné emocionální‑behavční stavy, ve kterých se jedinec aktivuje v reakci na spouštěč schématu. Mezi hlavní patří Dítě‑zraněnec, Přetížený dospělý, Kritický protiklad.

Limited reparenting - Limited reparenting terapeutický vztah, ve kterém terapeut poskytuje omezenou, ale opravdovou „rodičovskou“ zkušenost, která naplňuje chybějící emocionální potřeby. Tento princip je klíčový pro opravu vazebného traumatu.

Základní emoční potřeby - Základní emoční potřeby bezpečí, uznání, autonomie, autenticita, intimita a hranice. Nedostatek v jedné z nich vede ke vzniku maladaptivních schémat.

Terapeutické techniky v praxi

Terapeut využívá řadu konkrétních intervencí, aby pacienta provedl odhalení a změnu schématu:

  • Imaginační dialog - pacient „povídá“ s roztroušeným částí sebe (např. zraněným dítětem) a postupně mění negativní přesvědčení.
  • Kognitivní restrukturalizace - systematické zpochybňování a nahrazování maladaptivních myšlenek.
  • Behaviorální experimenty - mimo terapie vyzkoušet nové chování, např. požádat o podporu místo vyhýbání se.
  • Limited reparenting - terapeut poskytuje bezpečný, akceptační vztah, který napodobuje zdravou rodičovskou reakci.

Individuální vs. skupinová forma

Porovnání individuální a skupinové schémové terapie
Aspekt Individuální terapie Skupinová terapie
Intenzita osobní práce Vysoká - terapie se zaměřuje na jedinečné schéma a režim pacienta. Střední - využívá interakci mezi členy skupiny k reflexi.
Možnost Limited reparenting Plně realizovatelná díky jedné‑na‑jedné dynamice. Částečně - terapeut lze omezit, ale skupina doplňuje.
Socializace a sdílení zkušeností Omezené - zaměření na interní proces. Silná - skupinová dynamika podporuje pocit sounáležitosti.
Délka a frekvence Obvykle 1 h týdně, 12‑36 měsíců. 2‑3 h týdně, podobná doba.
Ideální pro Pacienty s vysokou úrovní dysregulace, potřebou intenzivního vztahu. Jedince, kteří těží z interpersonálního zrcadlení a skupinové podpory.
Skupinová a individuální terapie v atmosféře podpory a růstu.

Výzkum a prokázaná účinnost

Největší část důkazů se soustřeďuje na Hraniční porucha osobnosti. Dvě meta‑analýzy (2023) zahrnující více než 30 randomizovaných studií ukazují průměrnou velikost efektu d ≈ 0,8 ve snižování symptomů a zlepšování funkčního fungování. U dalších poruch clusteru C (např. vyhýbavá nebo obsesivně‑kompulzivní) byly výsledky také pozitivní, i když méně robustní. Klinické manuály (Farrell et al., 2014) zdůrazňují důležitost pravidelného sledování a úpravy protokolu podle terapeutického pokroku.

Jak terapie probíhá - krok za krokem

  1. Úvodní diagnostika - zhodnocení anamnézy, identifikace hlavních schémat a režimů.
  2. Edukační fáze - pacient se seznámí se základními pojmy (schémata, módy, potřeby).
  3. Identifikace spouštěčů - pomocí deníku a sezení terapie určí, kdy se konkrétní režim aktivuje.
  4. Intervence - aplikace imaginačních dialogů, kognitivních technik a limited reparentingu.
  5. Integrace a údržba - pacient učí nové copingové strategie, probíhá postupné oslabování starých schémat.
  6. Ukončení nebo přechod na údržbu - po dosažení stabilních změn se terapie pomalu zcela ukončí.

Celý proces obvykle trvá 1‑3 roky, ale délka se liší podle motivace, závažnosti a podpory v okolí.

Často kladené otázky

Co je rozdíl mezi schémovou a kognitivně‑behaviorální terapií?

CBT se soustředí hlavně na současné myšlenky a chování. Schémová terapie zasazuje tyto procesy do širšího kontextu dětství, základních potřeb a emocionálních režimů, což umožňuje pracovat s hlubšími vzorci.

Kolik se sezení obvykle koná?

Standardně je to 1 hodina týdně, celkem 12‑36 měsíců, ale intenzitu lze upravit podle potřeb pacienta.

Je schémová terapie vhodná pro muže?

Ano, i muži těží z práce na maladaptivních schématech, i když některé výzkumy ukazují vyšší poměr žen u hraní poruchy osobnosti.

Mohu terapii kombinovat s léky?

Léky mohou pomoci zvládnout akutní úzkost nebo depresi, ale klíčová změna přichází díky psychoterapii. Dlouhodobé užívání antipsychotik se obvykle nedoporučuje.

Jaký je rozdíl mezi individuální a skupinovou terapií z hlediska účinnosti?

Oba formáty mají podobnou dlouhodobou efektivitu, ale individuální terapie poskytuje hlubší vztah Limited reparenting, zatímco skupinová terapie nabízí silnější sociální podporu a reflexi.

Schémová terapie tedy není jen další modní trend - je to vědecky podložený nástroj, který může přinést konkrétní úlevu lidem trpícím hluboce zakořeněnými osobnostními potížemi. Pokud vás témata zaujaly, zvažte rozhovor s certifikovaným terapeuten a naplánujte první sezení.

Čestmír Hořava

Jsem psycholog a publicista se zaměřením na psychoterapii a duševní zdraví. Vedu individuální i skupinové semináře a pravidelně publikuji články a eseje. Mojí ambicí je předávat srozumitelně praxi i vědu. Píšu s respektem k příběhům lidí a s důrazem na etiku.

Související příspěvky

Tyto příspěvky se vám mohou také líbit

Jak efektivně zapojit druhého rodiče do terapie dítěte po rozchodu

Jak udržet partnerský vztah po narození dítěte: terapie pro rodiče

Proč je optimální 90‑minutová délka a 3-4‑týdenní frekvence párové terapie

© 2025. Všechna práva vyhrazena.