Proč platíte za sezení s psychoterapeutem 1 000 Kč a více? Mnozí si to ptají. Ale máte představu, kolik terapeut zaplatil jen za to, aby se mohl se vám sednout proti očima? Investice do psychoterapeutického vzdělání není jen vysoká - je obrovská. A není to náhoda. Je to výsledek desetiletí systematického vytváření standardů, které mají jediný cíl: aby terapie opravdu pomáhala - a neubližovala.
Co přesně zaplatíte, když se stane psychoterapeutem?
V České republice je vzdělávání psychoterapeuta standardizované od roku 2012. Nejde o nějaký kurz na YouTube nebo online certifikát. Jde o pětiletý proces, který stojí mezi 280 000 a 500 000 Kč. A to je jen základ. Většina lidí, kteří to začnou, nezvládne finanční i časový tlak - a přestanou.
Co zahrnuje ta částka? Přesně 1 500 hodin výuky během pěti let. To znamená čtyři třídenní setkání ročně, 19 jednodenních setkání ve skupině s kolegy a minimálně pět celodenních náslechů vlastní psychoterapie. Ano, budete muset být klientem - a zaplatit za to. Toto není doporučení. Je to povinnost. Bez vlastní terapie se nestanete terapeutem. Proč? Protože nejde jen o to, co víte. Jde o to, kdo jste.
Cena za celý výcvikový program je 280 000 Kč, splatná ve 10 splátkách po 28 000 Kč. To je jen základ. Nezahrnuje cestování, ubytování, stravu, knihy, závěrečnou práci, zkoušky. Když přidáte zkoušku z teorie (1 100 Kč), podání práce (2 200 Kč) a obhajobu (3 300 Kč), už máte dalších 6 600 Kč. A to je jen formalita. Většina lidí navštěvuje doplňkové kurzy - třeba Základy body-psychoterapie za 11 700 Kč. A pokud je výcvik v Hlavici, ubytování vám stojí 3 000 Kč za pobyt. Představte si to: každý čtvrtý měsíc musíte odjet z domova, zaplatit za cestu, ubytování, stravu a pak ještě 7 000 Kč za výuku. A to celých pět let.
Proč to stojí tolik? Nejde o zisk, jde o kvalitu
Někdo řekne: „Proč neudělat levnější program?“ Ale když se podíváte na to, co se v něm děje, je jasné, proč to nemůže být levné. Psychoterapeut musí být připravený na všechno - od sebevražedných myšlenek až po porušení hranic v terapeutickém vztahu. Když se vám někdo snaží pomoci, když jste v nejhlubším zoufalství, nemůžete si dovolit, aby byl nekvalifikovaný.
Každý akreditovaný program musí splňovat tři pilíře: teorie, sebezkušenost a supervize. Žádný z nich se nedá zkrátit. Teorie? To je 600 hodin. Sebezkušenost? To je vaše vlastní terapie - 50 hodin, v průměru 100 Kč za hodinu. Supervize? To je 200 hodin, kde vás sleduje zkušený terapeut a pomáhá vám rozumět tomu, co se děje v terapeutickém vztahu. A všechno to musí být dokumentováno, hodnoceno, kontrolováno.
Co kdyby se to dělalo levněji? Výsledkem by byly terapeuti, kteří nevědí, jak reagovat na krizi, jak rozpoznat traumata, jak se nezamilovat do klienta. A to není jen teorie. V praxi to znamená, že klient může být opět zraněn - a to přesně tím, kdo měl pomoci.
Co platí klient? A proč to stojí tolik?
Když jste klient, platíte 600-1 500 Kč za sezení. V Praze je průměr 1 000 Kč za 50 minut. V menších městech může být 700 Kč. Ale když si spočítáte, kolik terapeut zaplatil za vzdělání, je to jasnější. Pokud jste zaplatil 400 000 Kč za pětileté vzdělání a pracujete 15 hodin týdně, vaše hodinová mzda je pod 100 Kč. To je méně než průměrná mzda v ČR. A to bez sociálního pojištění, bez odpočinku, bez prázdnin.
Junior-terapeuti nabízejí služby za 1 000 Kč. To je sice levnější, ale ne proto, že jsou nekvalifikovaní. Jsou v procesu vzdělávání - a většinou mají stejnou teoretickou přípravu jako zkušení terapeuti. Rozdíl je v praxi. Zkušený terapeut ví, co dělat, když klient začne plakat a říct: „Nikdo mě nikdy nechápal.“ Junior-terapeut to ví také - ale nemá ještě dostatek zkušeností, aby věděl, jak to zvládnout bez toho, aby se ztratil.
Proč se to nezmění? A proč to nezaplatí stát?
Veřejnost si myslí, že psychoterapie by měla být jako lék - zadarmo. Ale psychoterapie není lék. Je to proces, který vyžaduje vysokou kvalifikaci, čas, osobní závazek a neustálý vývoj. Stát v ČR je zatím vzdálený od financování vzdělávání terapeutů. Ale změna se blíží. Od ledna 2024 platí nová vyhláška Ministerstva zdravotnictví, která zavádí jasná pravidla. A v roce 2025 by měl být spuštěn systém částečného státního přispění - alespoň pro ty, kteří mají potřebu a schopnost.
Ale i kdyby stát zaplatil polovinu, cena by stále byla vysoká. Protože vzdělání není jen o penězích. Je to o čase. O tom, že musíte přestat pracovat, přestat být rodičem, přestat být přítelem. Musíte se obrátit na sebe. A to je nejtěžší. Největší náklad není finanční. Je to emocionální.
Co říkají ti, kteří to prožili?
Na Redditu jedna žena napsala: „Celkem jsem zaplatila 480 000 Kč. 350 000 za výcvik, 80 000 za supervizi, 50 000 za cestování a ubytování.“ Víte, co řekla na konci? „Nikdy bych to nezaplacila, kdybych nevěděla, že to mělo smysl.“
Na Trustpilot klientka napsala: „Platím 1 200 Kč za sezení. Ale vím, že terapeut zaplatil přes 400 000 Kč za své vzdělání. Takže rozumím jeho ceně.“
A na Facebooku se objevila otázka: „Proč platím 1 500 Kč, když junior-terapeut nabízí stejné sezení za 1 000 Kč?“ Odpověď je jednoduchá: „Protože on má stejnou teorii, ale nemá stejnou zkušenost. A když se vám stane něco, co vás roztrhne - chcete, aby vás vede někdo, kdo to už prožil? Nebo někoho, kdo to jen naučil?“
Je to stojí za to?
92 % absolventů říká, že by stejnou cestu doporučili. Ale 76 % říká, že náklady byly příliš vysoké. To je rozpor. Ale není to rozpor mezi tím, co je správné a co je špatné. Je to rozpor mezi tím, co je potřeba, a tím, co je možné.
Psychoterapie není luxus. Je to základní lidská potřeba. A jako každá potřeba - musí být kvalitní. Neznamená to, že musí být drahá. Ale znamená to, že nemůže být levná. Když se rozhodnete jít na psychoterapii, neplatíte jen za 50 minut. Platíte za pětiletou cestu, kterou terapeut prošel. Za jeho vlastní bolest. Za jeho vlastní terapii. Za jeho noci, kdy se ptal: „Jsem schopný tohle dělat?“
A pokud jste klient - a cítíte, že vám někdo opravdu pomáhá - pak je ta cena nejen opodstatněná. Je to způsob, jak říct: „Vážím si toho, co děláte. A já jsem stojí za to.“
