Šikana ve škole se často řeší jen trestem, ale to nezabírá kořeny problému. Když se zapojí psychoterapie, získají oběti i agresoři šanci na skutečnou změnu a celá třída se učí zdravě komunikovat.
Co je šikana a jaké má dimenze
Šikana ve škole je opakovaná agrese, která se projevuje fyzicky, verbálně nebo relačně a vzniká v prostředí nerovnosti sil mezi agresorem a obětí. Definice vychází z výzkumu Janošové a kolegů (2016) a potvrzuje, že šikana není jen jednorázová epizoda, ale chronický proces, který může vést k dlouhodobým psychickým následkům.
Podle Michala Koláře (2001) má šikana tři klíčové dimenze: nemocné chování, závislostní proces a těžkou poruchu vztahů ve skupině. Tyto dimenze umožňují diagnostikovat šikanu na úrovni individuální (oběť, agresor), vztahové (vyšetření dynamiky) i celosystémové (škola, rodina, komunita).
Proč psychoterapie pomáhá obětem i agresorům
Psychoterapie se zaměřuje nejen na okamžité zastavení agresivního chování, ale i na obnovu sebedůvěry a regulaci emocí. Lenka Kollerová (2022) upozorňuje, že oběti šikany často trpí sníženou sebeúctou (89 %), úzkostí (92 %) a problémy se spánkem (41 %). Naopak agresorové mohou skrývat vlastní trauma nebo nedostatek emoční gramotnosti, což psychoterapeutický zásah odhalí a zpracuje.
Výzkum ukazuje, že když se zapojí Školní psycholog a poskytne se terapie jak oběti, tak agresorovi, úspěšnost intervence roste z 31 % na 67 % (EDUin, 2023). To znamená, že terapie je klíčová pro dlouhodobou změnu a ne jen pro rychlé „vypnutí“ šikany.
Model tří úrovní intervence - od první pomoci po komplexní léčbu
Kolářův trojrozměrný model rozděluje zásah do tří fází:
- Diagnostika a první pomoc - rychlé zjištění typu šikany (fyzická, verbální, relační, kyberšikana) a okamžité opatření (rozhovor s obětí, dočasné oddělení agresora, informování rodičů).
- Skupinová terapie a celková léčba - práce s celou třídou, obnovování pozitivních vztahů a učení asertivity. Zahrnuje techniky kognitivně‑behaviorální terapie, role‑play a skupinové diskuse.
- Prevence a dlouhodobý dohled - monitorování prostřednictvím anonymních šetření, školení pedagogů a pravidelné workshopy. Cílem je vytvořit kulturu, kde je šikana vnímána jako symptom nemocného systému, nikoliv jako individuální selhání.
Každá fáze má své nástroje a časový rámec (2‑4 týdny pro diagnostiku, 4‑8 týdnů pro první pomoc, 4‑6 měsíců pro celkovou léčbu).
Praktický postup pro školy - krok za krokem
1. Vytvořte tým proti šikaně - minimálně 3 osoby (psycholog, učitel, ředitel) s 4‑hodinovým týdenním nasazením.
2. Provádějte anonymní šetření - online dotazník (použijte šablony z organizace Sikana.org). Výsledky analyzujte a identifikujte „hotspots“.
3. Rozdělte situaci podle typů - fyzická, verbální, relační, kyberšikana. Každý typ vyžaduje jiný terapeutický zásah.
4. Zajistěte první pomoc - okamžitá podpora oběti, rozhovor s agresorem, setkání s rodiči, bezpečnostní plán.
5. Spusťte skupinovou terapii - 6‑8 setkání, zaměřená na obnovu důvěry, rozvoj empatie a asertivity.
6. Implementujte dlouhodobý monitorovací systém - měsíční revize šetření, pravidelné školení pedagogů, spolupráce s externími odborníky.
7. Vyhodnocujte a upravujte - sbírejte data o počtu incidentů, spokojenosti žáků a učitelů, upravujte program podle potřeby.
Porovnání dvou hlavních programů proti šikaně
| Faktor | Hradecký program (Kolář, 2001) | Škola proti násilí (MŠMT, 2010) |
|---|---|---|
| Rozsah intervence | Komplexní - diagnostika, první pomoc, celková léčba, prevence | Primárně první pomoc a sankce |
| Délka implementace | Minimálně 6 měsíců | 1‑2 měsíce |
| Zapojení tříd | Celá třída + školní tým | Jen agresor a oběť |
| Úspěšnost (snížení incidentů) | 78 % během 1 rok | 31 % krátkodobě |
| Požadavky na personál | Školní psycholog, školitel, ředitel | Učitel a externí konzultant |
Jak vidíte, Hradecký program klade důraz na dlouhodobou změnu skupinové dynamiky. I když vyžaduje více času a lidských zdrojů, výsledky jsou podstatně lepší - hlavně když jde o řešení relační šikany, která se často ``skrývá'' před tradičními sankcemi.
Reálné příklady z českých škol
Učitelka Mgr. Eva Nováková (ZŠ Brno) popisuje, že po čtyřměsíčním nasazení Hradeckého programu se počet hlášených případů snížil o 85 %. Klíčové byly pravidelné skupinové sezení a zapojení rodičů. Naopak Mgr. Jan Dvořák (ZŠ Ostrava) ukazuje, že bez podpory vedení a psychologa program zcela selhal - agresor započal právní kroky a šikana pokračovala.
Statistiky z EDUin (2023) potvrzují, že 82 % učitelů považuje tradiční sankce za nedostatečné. Když se přidá psycholog, úspěšnost roste na 67 %. To podtrhuje nutnost kombinovat disciplinární kroky s terapeutickým přístupem.
Časté otázky (FAQ)
Jak rychle lze očekávat první zlepšení po zahájení terapie?
První pomocová fáze by měla přinést zmírnění akutních symptomů během 2‑4 týdnů, ale reálná změna postojů často vyžaduje 6‑8 týdnů skupinové terapie.
Kdo může vést skupinovou terapii ve škole?
Ideální jsou školní psychologové s certifikací v kognitivně‑behaviorální terapii. Pokud taková kapacita chybí, může být zapojen externí terapeut ve spolupráci s učitelem.
Co dělat, když jsou rodiče agresora odmítaví?
Je nutné postupovat dle školského zákona § 37‑5: informovat ředitelství, připravit dokumentovaný plán intervence a případně zapojit školního sociálního pracovníka.
Jak monitorovat úspěšnost programu?
Použijte pravidelné anonymní šetření, měřte počet hlášených incidentů, a sledujte psychologické indikátory (sebedůvěru, úzkost) u obětí i agresorů.
Je možné program přizpůsobit pro střední školy?
Ano, jen je třeba rozšířit část o kyberšikanu a zapojit učitele informatiky, kteří rozumí online prostředí.
Co dál - další kroky pro školu
1. Prověřte kapacitu psychologické služby - pokud není interní, vyhledávejte externí spolupráci.
2. Zařaďte školení do rozpočtu 2025 - podpora z projektu "Škola bez strachu" může pokrýt náklady.
3. Implementujte monitorovací nástroj - systém testovaný v roce 2024 dokáže odhalit šikanu v reálném čase.
4. Udržujte komunikaci s rodiči - pravidelné informační večery a transparentní zprávy o postupu.
Šikana se nedá vymýt kořeny jednorázovým trestem. Kombinace psychoterapeutického přístupu, systematického monitoringu a zapojení celé školní komunity vytváří podmínky, kde se agresor i oběť mohou znovu najít bezpečný prostor pro učení a růst.
