Stabilizace terapeutického procesu není jen další fáze terapie — je to stabilizace terapeutického procesu, fáze, kdy se začínající změny přeměňují v trvalé návyky a nový způsob života. Mnoho lidí si myslí, že když začnou cítit lepšie, terapie je u konce. Ale právě teď, když se začínáte cítit lépe, je největší riziko, že se vše vrátí zpět. Stabilizace je ta část, kde se učíte, jak udržet to, co jste získali — bez terapeuta, bez krizové linky, bez náhlého impulzu.
Tento proces nejde dosáhnout jen tím, že budete dělat to, co vám terapeut řekl. Potřebujete terapeutický vztah, důvěra a spojení s odborníkem, které vám dávají bezpečí pro zkoušení nového, ale také odolnost, schopnost vydržet i když se vše zdá být zpět na začátku. Když se někdo naučí zvládat úzkost, ale nezvládne zadržet se v momentě, kdy ho opět přemůže stres, není to chyba terapie. Je to chyba nezvládnuté stabilizace. A to se dá naučit. Není to magie. Je to jako naučit se jezdit na kole: když jste se naučili rovnováhu, neznamená to, že už nikdy nespadnete. Musíte se naučit, jak se zase zvednout — a to je právě stabilizace.
Co se stane, když ji ignorujete? Vrátíte se zpět na stejné myšlenky, stejné reakce, stejný pocit, že to všechno nejde. To se stává lidem, kteří skončí terapii, když se cítí dobře, a pak se diví, proč se opět cítí ztracení. Stabilizace je ta část, kde se učíte, jak si vytvořit vlastní systém: jaké malé kroky dělat každý den, kdy se obrátit na blízké, kdy zaznamenat náladu, jak rozpoznat první varovné znaky, že se něco mění. A to všechno najdete v článcích níže — od toho, jak udržet výsledky po depresi, přes to, jak se vyhnout retraumatizaci, až po to, jak změnit terapeutický přístup, když se vám zdá, že terapie nepomáhá. Tady nejsou teorie. Tady jsou konkrétní kroky, které lidé používají, aby se nevrátili tam, odkud vyšli.
Když se terapie rozjede příliš rychle, může způsobit zhoršení symptomů, úzkost a přerušení léčby. Zjistěte, jak rozpoznat příznaky přetížení, kdy zpomalit a jak si zajistit bezpečný terapeutický proces.
Zobrazit více