When working with kulturní rozdíly, rozdíly ve výchově, komunikaci a pojetí duševního zdraví mezi lidmi z různých společností. Also known as kulturní kontext, it může zásadně ovlivnit, jak klient vnímá terapeutický proces a jak terapeut chápě jeho problémy. Pokud jste například z kultury, kde se o emocích neříká, může vám přirozené vyprávění o bolesti připadat jako slabost. A pokud terapeut přichází z kultury, kde se otevřenost považuje za normu, může si myslet, že jste „neochotný“, když ve skutečnosti jste jen „nevyučený“ v tom, jak se o vnitřním světě mluvit.
jazykové bariéry, nemožnost vyjádřit si přesně, co cítíte, protože nemáte dostatečnou slovní zásobu v jazyce terapie. Also known as komunikační propast, it je častější, než si většina lidí myslí – a může způsobit, že terapie přestane mít smysl, i když se všechno zdá být v pořádku. Můžete mluvit česky bez chyby, ale stále neumět říct „cítím se jako cizinec ve vlastní kůži“ – protože ten výraz neexistuje ve vašem mateřském jazyce. A když terapeut nezná vaše kulturní kódy, může vám říct „to je normální“ – ale pro vás to není normální, protože ve vaší rodině se takové city nikdy nezmiňovaly.
kulturní šok, pocit ztráty, když se přesunete do prostředí, kde normy, smysl pro osobní hranice nebo i pojetí času jsou jiné. Also known as kultura shock, it je častým důvodem, proč expati a přistěhovalci hledají terapii – ne proto, že jsou „zlí“ nebo „porušení“, ale protože jejich vnitřní systém přestal fungovat. V některých kulturách je přímá kritika známkou důvěry. V jiných je to útok. Když terapeut řekne „co kdyby jste se podívali na to jinak?“, může to pro vás znít jako „nejsi dobrý“ – a celá terapie se zhroutí, aniž byste věděli proč.
Ne každý terapeut potřebuje znát vaši kulturu zpaměti – ale musí být ochoten se do ní podívat. Může to znamenat, že se zeptá: „Jak to vypadá u vás doma?“, nebo „Co vám říkali, když jste se cítili špatně?“. A když neví odpověď, neřekne „to je normální“, ale řekne: „Nerozumím – můžete mi to vysvětlit?“.
Ve vaší kolekci článků najdete příběhy lidí, kteří se s tímto potýkali – od expatů, kteří si nevěděli rady s českou přímostí, až po lidi, kteří se cítili „příliš citliví“ v rodině, kde se emoce nepřiznávaly. Někteří z nich změnili terapeuty, jiní se naučili, jak říct, co potřebují. A všichni zjistili, že psychoterapie funguje jen tehdy, když se cítíte vidění – ne jen slyšení.
Nejde o to, jestli vaše kultura je „lepší“ nebo „horší“. Jde o to, jestli terapeut ví, že vaše kultura je vaše pravda – a že ta pravda je platná, i když se liší od jeho vlastní.
Interkulturní páry čelí jedinečným výzvám, které standardní terapie často přehlíží. Zjistěte, jak psychoterapie pomáhá překonávat kulturní rozdíly, co dělá dobrého terapeuta a jak najít kvalitní pomoc.
Zobrazit více