When you think about nahrávání psychoterapie, záznam terapeutického sezení, který může sloužit jako nástroj pro připomenutí, reflexi nebo vzdělávání. Also known as záznam terapeutického procesu, it is not just a technical choice—it’s a deeply personal and ethical decision that affects trust, safety, and progress in therapy. V Česku není nahrávání psychoterapie zakázané, ale je pevně omezené zákony o ochraně osobních údajů a etickými kodexy terapeutů. Mnoho lidí si představuje, že nahrávání pomůže pamatovat si, co se řeklo, nebo si to přehrávat jako doplněk k domácím úkolům. Ale ve skutečnosti je to komplikovanější než stisknutí tlačítka na telefonu.
Terapeutický vztah je založený na důvěře, a každé nahrávání to může narušit – i když je to s dovolením. Když víte, že se vás někdo nahrává, začínáte si dávat větší pozor na slova, měníte se, zatížíte se. To není chyba, ale je to reakce, kterou si musíte uvědomit. V některých případech – například při terapii traumatu nebo při výuce nových dovedností – může nahrávání pomoci klientovi lépe pochopit své vzorce. Ale jen tehdy, když je to plánované, dobrovolné a s jasným cílem. Nahrávání pro „připomenutí“ je často jen iluzí. Lidé si nezapamatují, co slyšeli, když jsou v emocionálním stavu – a přehrávání záznamu může být místo pomoci zdrojem úzkosti.
Nejčastější chyba je předpokládat, že pokud terapeut souhlasí, je to v pořádku. Ale to nestačí. Musíte mít souhlas k nahrávání, formální, písemný a specifický přístup, který říká, kdo má přístup, jak dlouho se záznam uchovává a kdy bude smazán. Also known as souhlas klienta, it is not a checkbox on a form—it’s an ongoing conversation. V Česku je podle GDPR záznam považován za osobní údaj, a proto se nesmí ukládat déle než je nezbytně nutné. Pokud terapeut neřekne, jak záznam chrání, jak ho odstraňuje a kdo ho může poslouchat, je to riziko. Někteří terapeuti nahrávají pouze pro supervizi – ale i tam musí být anonymizováno, a to znamená, že i oni nejsou schopni přehrávat váš hlas. Jiní si nahrávají jen své poznámky po sezení, což je jiná věc než záznam vašeho hovoru.
Co když se rozhodnete nahrávat sami? To je ještě složitější. Většina terapeutů odmítne nahrávání od klienta – ne proto, že nevěří, ale protože to způsobuje nejistotu. Kdo má kontrolu? Kde je záznam uložený? Kdo má k němu přístup? Pokud se rozhodnete nahrávat, měli byste to říct terapeutovi předem a společně si vypracovat pravidla. Nahrávání bez souhlasu je nejen neetické – je to i protiprávní. A to i když si myslíte, že to je „jen pro mě“.
Nejlepší nahrávání je to, které se nikdy nezaznamenalo. Místo toho se zaměřte na zápis klíčových myšlenek, emocí nebo chování po sezení. To je mnohem bezpečnější, efektivnější a mnohem méně náročné na psychiku. Pokud ale chcete nahrávání – a máte důvod, proč to potřebujete – pak se ujistěte, že máte jasnou odpověď na tři otázky: Proč to děláte? Kdo má k tomu přístup? A co se stane, když se rozhodnete přestat? Tyto otázky nejsou jen formality – jsou základem bezpečné terapie.
V této sbírce najdete reálné příběhy, tipy a pravidla, které vám pomohou pochopit, kdy nahrávání psychoterapie má smysl – a kdy je to jen zbytečné riziko. Některé články se věnují tomu, jak terapeuti pracují s nahráváním v praxi, jiné ukazují, jak se lidé cítí po přehrávání svých sezení, a některé vás provedou krok za krokem, jak si sami vytvořit bezpečný systém pro paměťové záznamy – bez nahrávání.
Zjistěte, zda můžete nahrávat psychoterapeutická sezení, jaká jsou etická a právní pravidla v ČR, a proč nahrávání často škodí více, než pomáhá. Všechno, co potřebujete vědět o důvěrnosti, GDPR a alternativách.
Zobrazit více