Ostych: Jak překonat strach z hodnocení a získat sebevědomí

When you feel ostych, je to hluboký strach, že vás ostatní hodnotí špatně, že jste nevhodní, nebo že se někdo směje za vaším zády. Also known as sociální úzkost, it isn't just being shy—it's when everyday situations like speaking in a meeting, ordering coffee, or even sending a text feel like high-stakes performances you’re bound to fail. Tento strach se nevytrácí s časem. Často se zvyšuje, když se snažíte být dokonalý, když se snažíte vyhnout každé chybě, každému nevýhodnému okamžiku.

Nejčastěji se ostych projevuje v strachu z hodnocení, kdy si člověk představuje, jak ho ostatní posuzují, kritizují nebo vylučují. To není jen „bojím se, že mi někdo řekne, že to nejde“. Je to představa, že vás vnitřně odmítají, že jste „méně hodný“. A tohle všechno se děje v hlavě – bez jediného slova od ostatních. Terapie úzkosti se na to zaměřuje přesně takto: ne na to, co říkají lidé, ale na to, co si o sobě říkáte vy. A to je ten klíč. Když se změní vnitřní hlas, změní se i reakce na svět kolem.

Nejúčinnější metody, které v české praxi fungují, jsou ty, které vás neucílí, jak se chovat, ale jak přestat se sám sobě škodit. Expozice není o tom, abyste vystoupili na scénu. Je to o tom, abyste vyslali tu zprávu, kterou odložíte. O tom, abyste se podívali do očí, když jste v obchodě. O tom, abyste se nevyhnuli příležitosti jen proto, že se bojíte, že vás někdo uvidí, jak se nesnáze snažíte.

Sebevědomí není něco, co máte nebo nemáte. Je to dovednost, kterou se naučíte – stejně jako jízdu na kole. A jako u každé dovednosti, začínáte malými kroky. V terapii se to dělá bez tlaku, bez „musíš to zvládnout“. Dělá se to tak, že se nejdřív naučíte, že váš strach není vaše identita. Je to jen reakce. A reakce se dají změnit.

V této sbírce najdete příběhy, techniky a praktické kroky, které lidem v Česku pomohly překonat ostych. Od konkrétních CBT technik, které fungují u lidí s agorafobií, přes to, jak rekontraktace v párové terapii pomáhá překonat strach z odmítnutí, až po to, jak se vytváří podpůrná síť, která vás neopustí, když se cítíte nejvíc sám. Nejde o to, aby vás nikdo nekritizoval. Jde o to, abyste přestali věřit, že kritika znamená, že jste hodný k ničemu.