Rekontraktace je rekontraktace, psychologický mechanismus, kdy člověk v terapii nevědomě vrátí zpět své emocionální bloky, strachy nebo obrany, místo aby je zpracoval. Je to jako když se snažíte vyčistit pokoj, ale neustále přidáváte nové věci do skříně. Není to záměr, není to lži — je to způsob, jak si vaše psychika udržuje pocit bezpečí, i když to brání změně.
Rekontraktace se často objevuje, když se cítíte ohroženi. Když terapeut položí otázku, která dotýká hlubokého zranění, můžete se najednou uzavřít, změnit téma, přesunout vinu na druhého, nebo začít přehlížet, že vám něco říká. To není odpor — je to obrana, přirozená reakce mysli, která chrání před příliš velkým emocionálním zatížením. Ale pokud se stává pravidlem, terapie se zastaví. Více než 60 % lidí, kteří se cítí, že „nic se nezměnilo“ po několika sezeních, prochází přes rekontraktaci, aniž by to věděli.
Rekontraktace není jen o mlčení. Může být i v podobě přehnaného vysvětlování, přesně opakování toho, co už jste řekli, nebo tím, že se přiznáváte k něčemu, co vás opravdu netrápí — jen proto, že to zní „správně“. Je to jako byste se snažili odpovědět na otázku, kterou nechápete, jen proto, že chcete být v pořádku. V terapii to vede k tomu, že se všechno točí kolem sebe, ale nikde nejde dál. A to je ten moment, kdy je čas zastavit se a zeptat se: Co právě teď dělám, abych se vyhnul tomu, co opravdu potřebuji zvládnout?
Rekontraktace se často vyskytuje v kontextu terapeutického vztahu, vztahu mezi klientem a terapeutem, který je základem všech účinných psychoterapeutických metod. Když začnete věřit, že terapeut vás pochopí, začínáte se otevírat. Ale když se bojíte, že vás pochopí příliš hluboko, může se stát, že se vrátíte zpět do starého vzoru — zavřete se, odvrátíte pohled, nebo začnete kritizovat terapeuta. To není útok — je to ochrana. A právě proto ji terapeut musí poznat, ne kritizovat.
Rekontraktace není chyba. Je to signál. Znamená, že se dotýkáte něčeho důležitého. V české terapii se často přehlíží, protože se o ní neříká. Ale ti nejlepší terapeuti ji znají. Vědí, že když se klient najednou „zamkne“, není to odpor — je to výzva. Výzva k tomu, aby se zastavili, zhluboka dýchali, a zkusili se ptát: Co se právě děje? Co se bojím, že se stane, když to řeknu?
V této sbírce najdete příběhy lidí, kteří se dostali přes rekontraktaci — ne tím, že se snažili více mluvit, ale tím, že se naučili rozpoznat, kdy se zavírají. Najdete rady, jak se s tím vypořádat, když se vám terapie zdá, že se točí kolem sebe, a jak rozpoznat, zda je to rekontraktace, nebo jenom těžký den. Všechno to je psané jednoduše, bez psychologického žargonu. Jde o to, abyste poznali, že když se zavíráte, není to vaše chyba. Je to lidské. A existuje způsob, jak z toho ven.
Rekontraktace v párové terapii je přehodnocení cílů a formátu terapie, když se změní potřeby páru. Zjistěte, kdy je čas na změnu, jak probíhá a proč je to klíčové pro úspěch terapie.
Zobrazit více