Sliding scale: Jak psychoterapie stále více přístupná pro lidi s nízkým příjmem
Sliding scale, flexibilní systém cenového nastavení psychoterapie podle příjmu klienta. Also known as cena podle příjmu, it enables people who cannot afford standard therapy rates to still receive professional psychological support. V Česku se tento přístup stává stále běžnějším – ne proto, že by terapeuti měli více peněz, ale proto, že pochopili, že pomoc neby měla být privilegiem.
Ne každý terapeut nabízí sliding scale, ale mnoho z nich už ho má na seznamu možností. Je to jednoduché: pokud vám platba za sezení stojí 1 500 Kč a vaše příjmy jsou nízké, můžete se zeptat, jestli je možné zaplatit 800 Kč nebo i méně. Není to dar, ani charity – je to praktické řešení, které zvyšuje přístupnost terapie pro lidi, kteří jinak nebudou mít možnost jít. Někteří terapeuti mají pevně stanovené tarify podle příjmu, jiní se na to ptají v první konverzaci. Není to nic, čím byste se měli stydět. Pokud potřebujete terapii, máte právo se zeptat.
Sliding scale není jen o penězích. Je to o tom, že terapie nemá být něčím, co si můžete dovolit jen tehdy, když máte přebytek. Když se podíváte na příspěvky na této stránce, uvidíte, že se všechno točí kolem stejného: jak se dostat k pomoci, když se cítíte ztracený, přetížený nebo osamělý. Náklady na vzdělávání terapeutů, etický kodex, práva klienta – všechno to vede k jednomu cíli: aby terapie byla lidská, ne jen profesionální. A sliding scale je jeden z nejjednodušších způsobů, jak to dosáhnout.
Ne každý terapeut dokáže nabízet slevy – někteří mají vysoké náklady na nájem, vzdělávání, pojištění. Ale mnoho jich to dělá. A pokud se nezeptáte, nikdy nezjistíte. V některých městech už existují skupiny terapeutů, kteří se sjednotili a mají společný seznam s cenami podle příjmu. Víte, kde hledat? Zkuste se podívat na webové stránky, kde se psalo o etickém kodexu nebo o tom, jak vybrat terapeuta. Tam jsou nápovědy, které vás k tomu dovedou.
Sliding scale není výjimka – je to budoucnost. A ta budoucnost začíná tím, že si každý dovolí říct: „Potřebuji pomoct, a nejsem bohatý.“ A to je v pořádku.